Podle americké studie může člověk za život potkat až 36 vrahů. Kriminální psycholožka má ale jiný názor

Na televizních obrazovkách vídáme vrahy nejen v kriminálních seriálech ale třeba i ve večerních zprávách. Ovšem  setkaní se skutečným vrahem, z toho běhá mráz po zádech. Jeden z největších znalců sériových vražd, kanadský historik Peter Vronsky začal vrahy studovat právě proto, že se čirou náhodou s takovým vrahem setkal.

Americky datový vědec Leo Qin se na svém blogu pokusil spočítat, kolik vrahů je možné během života potkat. K pokusu o výpočet ho inspirovala virální fotografie na sociálních sítích, které bez bližšího vysvětlení tvrdila, že průměrný člověk potká za život 36 vrahů.

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Show property

Matematicky je setkání s vrahem běžné

Pokus o podobný výpočet má mnoho úskalí, ale při snaze se dobrat relevantních výsledků z hlediska datové vědy, je možné narazit na řadu zajímavých údajů o vraždách. Qin například bral v potaz to, že drtivá většina vrahů má na svědomí jen jednu oběť, což potvrzují i statistiky české policie. Další zásadní okolností je, že většina vražd je objasněna a jejich pachatelé pak zpravidla putují na dlouhou dobu do vězení. Pak s nimi těžko můžeme počítat pro potencionální setkání s vrahem.

Svou kalkulaci opřel o data dostupná pro USA, které sice ve světovém srovnání nepatří k zemím s největším počtem vražd (první místo drží s počtem 52.1 vražd na 100 000 obyvatel Jamajka), ale i tak zde dochází k nejzávažnějšímu zločinu podstatně častěji než v Evropě.

Pro logaritmický výpočet počtu vrahů, které v životě potkáme je zásadní celkové množství setkání s cizími lidmi. Pokud Američan potká jednoho nového člověka denně, za 75 let života se setká s 0,41 vrahem. Jenže řada z nás potkává lidí mnohem více, pokud někdo žije v rušném městě, klidně může potkat denně 100 lidí, pak by podle výpočtu za život narazil dokonce na 41 vrahů.

Kdo je vrah, dopředu nikdo neví

Opravdu jsou setkání s vrahem v supermarketu, na zastávce autobusu nebo při procházce po ulici tak běžná? Zeptali jsme se odbornice na forenzní a kriminální psychologii Ludmily Čírtkové.

"Myslím, že je zcela zbytečné mít obavy zrovna tohoto druhu. Stát se to ojediněle může, můžeme se třeba v obchodě míjet s pachatelem, který si už odpykal trest ve vězení, ale běžné to v reálném životě rozhodně není. Takové příběhy se mohou objevit na filmovém plátně, ale v realitě je to naopak zcela výjimečné. Stačí se podívat na statistické údaje o nápadu vražd, a tedy o počtu vrahů v populaci,"

řekla pro LP-Life.cz autorka řady knih o policejní psychologii. Pokud by jsme tedy zmíněný výpočet aplikovali na české poměry, musíme vzít v potaz tuzemská fakta. Podle Policie ČR bylo v Česku spácháno 150 vražd v roce 2022 a žádný pachatel tento skutek nezopakoval. To je přibližně třetina vražd oproti americkým datům použitým v příkladu výše. To by znamenalo, že pokud se setkáme se stovkou nových lidí denně, potkáme v tuzemsku přibližně za život 13 vrahů.

Uvedený výpočet je čistou spekulací, protože do něj vstupuje opravdu velké množství proměnných. Největším problémem k ověření tohoto myšlenkového experimentu je otázka, jak bychom takovéhoto vraha při reálném setkání poznali? Existují nějaké základní poznávací znaky? 

"Odpověď je jednoduchá. Nikoliv, žádný takový jednoznačný znak neexistuje. A ani nemůže existovat. Už proto, že i vrazi se vzájemně dost liší a nelze je vtěsnat do jednoho kabátu. Ani budoucí oběť často netuší, že potkala člověka, který ji připraví o to nejcennější, co má. A někdy dokonce ani nejbližší, tedy rodina nemá podezření, že dotyčný jedinec spáchal zločin, který se právě vyšetřuje,"

podle Čírtkové totiž z psychologického hlediska hraje zásadní roli v páchání násilné trestné činnosti také momentální situace, v níž se pachatel nachází.

Matematika nám umožňuje propočítat cokoliv, ovšem lidská společnost funguje na jiných principech než hodinový strojek a jejich pochopení není možné zredukovat na hru čísel, i když taková hra někdy přináší šokující zjištění.

Zdroje: policie.cz, leozquin.com, wikipedia.org, bbc.cz, redakce