Cokoliv se kolem Simony Krainové odehraje, tak jsou u toho hned zástupy novinářů. Nebylo tomu ani na akci, kde představovala svůj nový produkt, který je určen i pro čtyřnohé mazlíčky. Její život sledují nejen příznivci i na sociálních sítích a často mají potřebu se ke všemu vyjádřit. Simona nám však prozradila, že se jednou takové vyjádření neobešlo bez zásahu policie. Jak to nakonec dopadlo, jak vzpomíná na devadesátky a jak vnímá zimu a Vánoce, na to se podívejte v našem rozhovoru.
No právě na tom to celé začalo. Měla jsem produkt na tělo, který jsem používala už před 20 lety v Paříži nebo před 30 lety vlastně. Bylo to bambucké máslo, karité tomu říkali francouzsky a mazali se tím. Já jsem to strašně milovala a vždycky jsem se k tomu vracela. Ať už jsem používala cokoliv, jakékoliv tělové produkty. Nikde jsem u nás nenašla na trhu nic, co by bylo vláčné a roztíratelné, protože to bambucké máslo je přece jenom takové divné konzistence a nebavilo mě. Už několik let zpátky jsem přemýšlela, že bych potřebovala najít někoho, kdo mi to máslo vyrobí podle mých představ. Já nepatřím k těm typům těch jakoby známých osobností, které si něco nechají přivést z Číny a pak to rebrandují.
Já opravdu, když něco udělám, tak chci, aby to bylo kvalitní a bylo to moje.
Takže jsem někoho takového díkybohu před rokem a půl našla a udělala jsem něco podle vlastní receptury. Teď to přišlo a jsem ráda, že to tady je, protože to je taková multifunkční věc, která je nejen na tělo, ale já ho používám i na obličej a vlasy. Hlavně není jenom pro ženy, ale je i pro muže. Mám asi vlastně první bambucké máslo, které je i pro muže s vůní cedrového dřeva. Mám i bambucké máslo pro pejsky, pro mazlíčky na čumáčky a pacičky. Pro děti, pro miminka, na strie, pro těhotné ženy, takže já jsem udělala takovou linii, kde si každý něco najde. Věřím a doufám, že se to bude líbit, protože jsem si i pečlivě dávala záležet na tom, jaké esenciální oleje tam budou, takže některé jsou opravdu voňavé, některé jsou bez vůně. Pro každého je tam něco.
Ten názor je jasný. Já si myslím, že když chceme něco prodávat, tak bychom to měli sami vymýšlet. Rebrandovat věci a krást jiné značky, a ještě navíc nekvalitní a neověřené, do toho bych nikdy určitě nešla, i když mi to bylo mnohokrát nabízeno.
Já jsem v podstatě už taková retro žena. Já ty devadesátky miluji dodnes. Ráda se k nim vracím i co se týče filmů, hudby i lidí, které jsem v té době poznala. Byla to taková zlatá doba, kdy se lidi ze sebe ještě tak nepo… a měli se vzájemně rádi a dokázali si povídat. Vést konverzace večer. Užívali si toho života víc, než dnes ho tráví víc na těch telefonech, což je samozřejmě život. To je doba, kterou žijeme, ale mě bavila ta doba těch devadesátek.
Já se bavím asi s každým.
Ne, nejsem. Když je někdo jiný, tak si umím poradit a vyprovodím ho, ale když nemám důvod, tak jsem docela hodná holka.
Jednou jsem takový případ řešila. Teď jsem se ale už osvobodila tím, že už to neřeším a ty komentáře téměř nečtu anebo to rovnou odstraním. Je to daleko lepší, když ty lidi vyhodíte do popelnice a vůbec se nimi nezaobíráte a ten vibe se k vám ani nedostane.
Vlastně mně už je jedno, co kdo říká.
Když se na něco chci zeptat, tak je za tou větou otazník, a když tam není a někdo napíše svůj komentář, tak to znamená, že jsem se na nic neptala a nikdo nemusí odpovídat, to je úplně jednoduché.
V mojí bublině je můj úžasný manžel, moje dvě děti a dvě holčičky, dcerky čivavy. Potom pár přátel, které mám vážně ráda a od kterých si ten komentář ráda přečtu nebo vyslechnu. Jinak mě nic nezajímá.
Třeba ano, do budoucna. Mám k tomu blízko v Dominikáně. Mám tam spoustu šamanů, kteří mě učí nové věci a posouvají mě v té mysli dál a baví mě to. Takže uvidíme, co přijde.
Já bych je chtěla mít v Dominikáně, ale moje děti v Česku, takže to necháme na takovou klasiku. Já teda nenávidím zimu. Mě opravdu ta romantika toho sněžení nebaví. Nemám ráda rukavice, teplé bundy, mráz, lyže, to slunce ani ten prašan mě neláká. Takže když jsem šla lyžovat, tak jsem se tam akorát opila na svahu a pak jsem se kutálela dolů. Já radši na té pláži, tam tolik nezlobím.
Tak jako všude. Snažíme se dodržovat takovou tu klasiku našich babiček a maminek. Vždycky máme babičku u nás, která nám s těmi tradicemi pomáhá. Babička je ze Slovenska, takže máme takové československé Vánoce. Máme kapustnici, kterou dělám já, protože ji dělám fakt dobře. I když vaření nenávidím, tak vařím dobře. A smažíme řízky, protože kapr na stůl nepatří, to by nás Bruno zabil, protože ryby se chytají a následně pouštějí. Kapr by u nás neprošel. Krájíme jablíčka, díváme se na pohádky a děláme takové ty běžné tradice pro děti.
Mockrát Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování