Český zpěvák a hitmaker chystá koncert v O2 aréně, kde bude vystupovat i se svým vnukem. Také nám v rozhovoru prozradil, co by doporučil začínajícím zpěvákům a co si myslí o talentových soutěžích.
Jak se máte, co chystáte? Vidíme tady novou desku.
Moc děkuji za pozvání. Chystám hlavně O2 arénu, což je teď můj hlavní program. Už to bude 13. a 14. června, takže už je opravdu potřeba dokončovat všechny ty věci. Ta O2 aréna je pro mě stěžejní věc, bude velmi zajímavá, protože light design mi dělají pánové, Italové, kteří spolupracují s Erosem Ramazzottim a Andreem Bocellim.
Celá ta scéna bude jiná, bude v prostředku arény a bude kruhová, budu tam mít 3D projekce v prostoru.
Bude to velmi zajímavé z hlediska audiovizuálních věcí. Bude tam spousta mých velkých hitů i písně z mého nového alba, které vyšlo před čtrnácti dny „Život je náš“ a budou tam různí hosté. Teď jsem tady měl Arpiho, se kterým mám duet mé staré písničky „Zabitý čas“ v takovém raperské stylu, takže já ty písničky obnovuji do trochu jiného stylu, aby to bylo zajímavé i pro mladé lidi. Je toho přede mnou ještě spousta.
Menší koncerty jedete téměř bez přípravy, tak nebojíte se, že se něco pokazí?
Všechny koncerty, kterou nejsou v O2 aréně jsou menší koncerty.
Ta O2 aréna je opravdu specifická, že se musí připravit, všechno máme na time codu, všechno jde na vteřinu, tam je opravdu potřeba to mít hrozně dobře nazkoušené. Proto mám s kapelou v květnu tři dny zkoušky, kdy to všechno musíme naprosto perfektně nacvičit, tam se nemůže s ničím uhnout, jinak by se to celé rozpadlo, jak světelně tak zvukově, je to všechno naprogramované dopředu. Je to docela náročnější práce, je tam méně zábavy a více té zodpovědnosti, aby všechno dobře dopadlo, aby se tam neudělaly chyby, aby nám klaply technické záležitosti, které jsou tentokrát velmi důležité.
Máte novou desku a říkal jste, že je něčím speciální, tak čím?
Jednak je na vinylu i na CD a obal, který vidíte, o ten se postaral Maxim Havlíček, což je velmi uznávaný autor, grafik a malíř a je známý v L.A. Například příští rok připravuje velkou výstavu se Sharon Stone, se kterou spolupracuje. On mi vytvořil tuhle designovou věc, je to takové efektní a v dnešní době je to spíše už umělecké dílo, ty desky.
A začínají jít hodně na odbyt, protože je hodně lidí, kteří přešli na gramofony a začali si ty vinyly kupovat.
Takže ta deska už není takový ten kus do ruky, ale mohou si ji doma třeba vystavit. „Život je náš“ je moje poslední album, které jsem natáčel v Londýně s kapelou Robbieho Williamse s producentem Martine Terefem, který mi složil hudbu, já si složil texty, něco mi tam napsal Xindl X. Mám tam krásný duet s Olgou Lounovou. Deska se dělala rok a mám z ní radost.
Vystupujete i se svým vnukem, tak jak Vám to jde a jak to vzniklo, jaký jste dědeček?
Já doufám, že jsem dědeček dobrý, máme nádherný vztah, Séba je úžasný kluk, nejsou s ním žádné problémy. Začal hrát na kytaru a to tak, že před třemi roky se začal učit u Davida Csengeho u kytaristy Olgy Lounové. Teď je na takové úrovni, že ho beru do O2 arény, kde si s námi zahraje a vybírám písně, ve kterých by si zahrál. Je to fajn a hlavně je dobré, že ho to chytlo, že cvičí už sám doma a to je to důležité. Když chodíte jen na hodiny, pak tu kytaru zahodíte a jdete si kopat do míče, tak je to sice fajn, ale nemá to ten efekt.
On skutečně každý den si tu kytaru vezme do ruky a hraje alespoň půlhodiny sám doma a to je super.
Jak probíhá ta spolupráce? Necháte si poradit i třeba od něho?
Mojí muziku má sice rád, ale on se věnuje metalu. Má rád Metallicu, Nirvanu, takže my se moc nedohadujeme. Když má dělat něco se mnou, tak to musí zahrát tak, jak je to tam zapsané a on se to naučí podle toho. Nedohadujeme se, ale spíš se mě zeptá, jak se mi líbí to, co on teď dělá a jestli to má budoucnost.
Na svých koncertech zpíváte i píseň „Kde si včera bol“ je to píseň, na které jste se podílel?
Je to lidová píseň a nikdo neví, kdo ji napsal. Dost ji zviditelnili dva malí Romové, kteří si říkají Romstar Vyškov a mně se to hrozně líbilo a tu píseň jsem si dal jako bonus s nimi, jako duet na moje album, které se jmenovalo „Funky“, a které vyšlo myslím v roce 2020. Ta spolupráce na této písni je, a já ji dokonce rád dávám jako přídavek na svých one man show, protože to má velký dopad. A když jsem třeba na Slovensku, tak v podobném duchu mám udělanou píseň „Načo pôjdem domov“. Je to dobré, když jedu třeba na to Slovensku, tak nějakou slovenskou písničku dát.
Pomáháte mladým talentům, máte teď aktuálně někoho, komu pomáháte se prosadit?
Teď tady byl Arpi, s ním mám první písničku a teď pracujeme na druhé. Ale musí to mít hlavu a patu, když s někým dělám, tak potřebuji, aby to bylo kvalitní, aby to bylo dobré. Mně chodí spousta různých nabídek, ukázek, které z 90 % dobré nejsou, bohužel, to si naštěstí pohlídám. Ale některé věci se povedou a mají tu kvalitu a to kvůli tomu, že jsou jiné, že jsou jinak udělané, třeba je to do rapu, má to jiné harmonie a to mě nevadí, ale musí to být profesionálně a dobře udělané.
Co konkrétně musí mít člověk, kterému by Michal David pomohl?
Musí to mít dobrý zvuk, musí to mít dobrou aranž, ten rapper mi musí být sympatický i lidský, to je pro mě důležité, abychom si sedli. Těch aspektů je tam více. Musí mít, jak já říkám pět P.
Zajímá mě téma oblékání. Máte svého stylistu nebo se oblékáte sám na akce?
Různě se radím s někým, ale většinou si ty věci vybírám sám.
I když mě občas dostihne ta módní policie, ale mně to nevadí, já sem showman a já to beru, že to patří k práci.
Když se podíváte na Eltona Johna, tak ten měl také extravagantní věci. Tak mně to tady také občas vyčítají, ale je to v pohodě. Ale občas se poradím třeba s Filipem Vaňkem nebo s Martinem Gruntorádem, to jsou ti stylisté, na které se obracím. Když potřebuji poradit, tak jim to nafotím nebo natočím, pošlu a oni mě poradí.
Máte rád extravaganci, ale je něco, co byste si na sebe nevzal?
Asi dámské šaty. Někteří z nás to mají rádi, ale já teda ne.
Aktuálním tématem je bezpečnost v Česku. Jak se tady cítíte bezpečně, a co si myslíte o navýšení nákladů na obranu?
Vzhledem k tomu, že tady žiji, tak musím mít nějaký názor.
Zajímá mě, do čeho se rodí naše děti a vnuci a je to pro mě důležité, aby můj vnuk byl v republice v bezpečí.
Je jasné, že se o to zajímám. Jak se postupem času mění ta situace, tak se mění i moje názory. Byl jsem proti tomu, řekněme před dvěma, třemi roky, že se pomáhá se zbraněmi, ale dnes je situace jiná a je třeba tu obranu tady hlídat. Situace není úplně růžová a je potřeba to jistit. Je pravda, že se musíme jistit a musíme tohle téma řešit.
To souvisí i s znovuzvolením Donalda Trumpa. Co si myslíte o tomto?
Tak on je šovinista, hlídá si jen ty svoje americké zájmy, tak ho Evropa nezajímá. Byť on tvrdí, že chce pomoci, co se týče Ukrajiny a Ruska. Mám trochu rozporuplné názory na něho.
V některých věcech mu fandím, v některých si myslím, že jde až moc za čáru.
Je to těžké. Nejsem politik, jsem jen normální občan a zajímám se o to, ale nemůžu ani rozhodovat, a za druhé můžu maximálně říci svůj názor.
Chodíte k volbám?
Samozřejmě.
Co říkáte na dnešní vládu, kde vidíme dnes a denně hádky?
S vládou já osobně spokojený nejsem a myslím si, že je to hodně špatná vláda. Je to můj názor a nemusíte se mnou souhlasit. To, co se teď děje, není úplně dobré pro nás pro občany v České republice a spoustu věcí, které pan premiér nasliboval, tak se nesplnily. Počínaje daněmi, kde tvrdil, že se nebudou zvyšovat a dva měsíce na to je zvýšil. A další věci, které se dějí.
Uvidíme, co bude dál, ale že bych byl úplně nadšený z naší vlády, to opravdu nejsem.
Spolupracujete se zahraničními hudebníky, jak ta spolupráce vzniká?
Když chci dělat něco s někým známějším ve světě, tak ho musím oslovit. Ta spolupráce v Londýně byla pro mě super. Potkal jsem se tam s pár zajímavými lidmi, jako je James Blunt, Robbie Williams, Adele, ale i ti muzikanti jsou skvělí, byla to úžasná spolupráce. Tam je úžasné to, že neřeší žádnou politiku. Zabývají se jen svojí prací, tou je muzika a to se mi líbí. My jsme muzikanti a my máme bavit lidi a to je naše práce.
Vaše píseň „Pár přátel stačí mít“ se v zahraničí stala hymnou pro jednu organizaci. Je to odkaz Vaší dceři. Vzniklo to za tím účelem?
Já už jsem to měl v hlavě léta. Naše Miška bohužel podlehla leukémii v roce 2000 a od té doby jsem měl nutkání, aby po ní zůstal odkaz, který bude mít hodnotu. Náhodou jsem se potkal před dvěma lety s paní, která je zakladatelkou nadačního fondu, který ve Washingtonu a Americe pomáhá lidem s rakovinou a prevencí. Bavili jsme se. Měli letos čtyřicáté výročí založení a já jsem se jí zeptal, jestli už má nějakou hymnu, ona řekla, že ne. Já jí začal pouštět svoje písničky a u písničky „Pár přátel stačí mít“ se zastavila a řekla: „tohle je přesně, co bych chtěla“ a začali jsme řešit písničku do angličtiny, otextoval ji slavný Charlie Midnight, který píše pro Cher, Barbaru Strassen, Joe Cockera.
Když jsem to nazpíval, tak jsem si říkal, že je to málo, že to chce další zpěváky, aby se z toho skutečně stala hymna pro svět.
Začali jsme s Ladislavem Vajdíčkem oslovovat světové interprety. Nakonec se nám povedlo tam mít Laru Fabian, máme tam Richarda Marxe, máme tam Il Divo, vokální kvartet, Kimbru. Úžasné zpěváky, které jsem ani nečekal, že se to povede. Ta písnička se skutečně natočila, v Londýně se vytvořil klip. A dneska má na YouTube po dvou týdnech přes tři miliony sledovatelů a jsem za to rád, že se to skutečně povedlo, ten odkaz Mišky a začíná to mít smysl.
Čekal jste takový úspěch?
Přál jsem si to, ale že to bude mít takový úspěch to jsem skutečně ani nedoufal. Je to „american dream.“
Je někdo s kým byste chtěl mít písničku, ale zatím se to nedaří?
Já měl vždycky sen nazpívat si písničku s Eltonem Johnem, ale to bohužel už asi nevyjde. Je hodně nemocný, dokonce teď má i problémy s očima. Ale měl jsem alespoň štěstí se s ním osobně setkat.
Jak vidíte talentové soutěže? Mají to těžší začínající zpěváci?
Myslím, že je to stejné, jako dříve. My jsme tenkrát dělali festivaly, na kterých jsme se prezentovali, abychom se zviditelnili. Dneska jsou to různé SuperStar, X Faktory, Hlasy Česko Slovensko. Je to dobré pro nové talenty, otázkou je, jak to potom pokračuje, když ta soutěž skončí. 90 % z nich jsou potom no name a je to otázka, kdo to vezme do rukou, jaký producent. A jak to ten interpret vytěží. Většinou to skončí soutěží a skončí interpret. Myslím si, že už je toho tolik, že už to začíná upadat.
Čím to je, že lidé se nedokáží prosadit po té soutěži?
Je to tím, že nemají dostatek svých autorských věcí, nepovede se mu udělat dobrou písničku, která by ho vystřelila, aby mohl dělat svoje koncerty.
Jedna věc je zpívat a přebírat cizí slavné hity, ale druhá věc je mít svůj repertoár a to je alfa omega.
Tito lidé mají najednou zpívat něco svého a jsou z toho vykolejeni. Nevědí, jak to pojmout. Když kopírují třeba Adele nebo jinou zpěvačku tak se jim to dělá dobře, ale když tam mají být za sebe, tak neví, co s tím. To si myslím, že je hlavní důvod. A to že nemají vlastní hity.
Doporučil byste tedy začínajícím zpěvákům, aby měli svoje písničky?
V první řadě musí mít talent. Myslím si, že by měl být muzikantsky vybaveni. Dělat svoje věci a musí dobře vypadat. Musí mít za sebou správný tým, svého producenta, mít peníze, aby mohl natočit klipy, dá peníze do reklamy. Není to vůbec jednoduché ani dneska, ani tehdy.
Tenkrát jsme museli něco umět, dneska vidíte, že spousta lidí přijde na casting „rádo by zpěváků,“ kteří si myslí, že umí zpívat a je to tragédie.
Chybí jim možná osobnost, identita.
Zdroj: autorský článek, vlastní dotazování
