Beru si Syřana: Nejdříve navštíví rodinu budoucí nevěsty ženichova matka. Pokud družka nezapůsobí, svatba se nekoná

Sýrie je muslimská země; přibližně 80 procent jejího obyvatelstva se hlásí k islámu. Dalších přibližně 12 % obyvatel tvoří křesťané, kteří jsou rozděleni mezi nejméně 14 různých denominací. Pro většinu z nich je mateřským jazykem arabština, ale jsou mezi nimi i Arméni a skupiny mluvící různými aramejskými dialekty. Existují i malé menšiny muslimů, kteří mluví turkmenským a čerkeským jazykem. Přibližně 12% obyvatel jsou alavité a asi 3% drúzové; obě tyto náboženské komunity mají kořeny v šíitském islámu. Existují i malé menšiny šíitských muslimů (twelver-šíit) a ismailitských muslimů. Alavité, drúzové, šíitští muslimové a ismailité mluví arabsky. Přibližně 10 % obyvatel se považuje za Kurdy a jejich rodným jazykem je kurdština (kurmánština). Jsou to téměř výlučně sunnitští muslimové, s výjimkou malé menšiny jezídů.

Volba partnera

Manželství má v Sýrii spíše náboženský než občanský status, jak je tomu v mnoha jiných zemích po celém světě. Sňatky tu vzhledem k tomu mohou být uzavírány pouze mezi lidmi, kteří sdílejí podobné náboženské přesvědčení.

Muži se mohou oženit s ženou, která není muslimka, pouze za předpokladu, že žena vyznává náboženství, uznávající existenci jediného Boha. Naopak muslimky si nemohou vzít nemuslimské muže, i když by se hlásili k jinému monoteistickému náboženství. Ženám nemonoteistických náboženství není dovoleno vdávat se za muslimské muže, pokud nekonvertují k islámu.

Předpisy ostatních náboženství, například křesťanské zákony o manželství, rovněž nepovolují mezináboženská manželství. Zákonný věk pro uzavření manželství je podle zákonů o osobním stavu stanoven na 18 let pro chlapce a 17 let pro dívky. S povolením soudu však mohou do manželství vstoupit nezletilí od 13 let pro dívky a 15 let pro muže. Před uzavřením manželství musí žena získat souhlas svého zákonného zástupce, známého jako wali. Souhlas se sňatkem je v Sýrii velmi důležitým aspektem zákona o osobním stavu. Aby mohli muž a žena uzavřít manželství, musí být oba způsobilí uzavřít manželskou smlouvu, což znamená, že musí být schopni dát souhlas ke vstupu do manželství. Zatímco ženich může dát tento souhlas sám, nevěsta nemůže; předpokládá se, že její mlčení v manželských záležitostech představuje její souhlas s manželskou smlouvou.

Dojde-li k uzavření manželství bez souhlasu zákonného zástupce nevěsty, může být takové manželství rozvedeno. Cizinci mohou v Sýrii uzavřít manželství za předpokladu, že splňují všechny požadavky stanovené místním zákonem o osobním stavu. Musí například předložit osvědčení o tom, že jim v uzavření manželství nebrání právní překážky a předložit platné doklady totožnosti. Neexistuje žádný konkrétní zákon, který by povoloval soužití mezi páry, které nechtějí být právně uznány za manžele. Nejsou zde povoleny sňatky mezi osobami spřízněnými pokrevně nebo adopcí. Osoby, které chtějí znovu vstoupit do manželství, jsou ze zákona povinny předložit důkaz o zániku předchozího manželství ve formě úmrtního listu manžela nebo rozvodového rozhodnutí.

Vzhledem k povaze syrských zákonů o osobním stavu nejsou práva párů v zemi stejná. Manželka je považována za méněcennější než je její manžel, takže jí není dovoleno vykonávat určité činnosti bez manželova svolení.

Protokoly, protokoly a ještě jednou protokoly

A teď něco k velkému svatebnímu dni.

Svatby jsou v Sýrii o tradicích. Ty určují, jak proběhne obřad. Protokoly, které musí ženich i nevěsta dodržovat, jsou hluboce zakořeněné a děděné z generace na generaci, takže se před nimi nedá utéct.

Zamilovaný muž musí nejprve zorganizovat sérii setkání, kterými se naváže spojení mezi jeho rodinou a rodinou nevěsty, než se přikročí k dalším svatebním plánům. Nejdříve navštíví rodinu budoucí nevěsty ženichova matka, tety, sestry a sestřenice, aby se navzájem dobře poznali. První dojem je ten nejdůležitější, který musí nevěsta a její rodina udělat, aby mohlo být pokračováno v dalších setkáních.

Přesně jak praví staré přísloví: „Máš jen jednu šanci udělat první dojem“. Při tomto setkání pohostí budoucí nevěsta příchozí kávou. Ženy si pak povídají o obecných záležitostech (rozhodně ne o počasí ani o politice) aby si udělaly obrázek o chování a vzdělání budoucí nevěsty, jejích příbuzných a dalších věcech. První setkání nesmí přesáhnout jednu hodinu, protože mezi oběma rodinami ještě neexistuje žádný skutečný vztah. Ze strany ženichovy rodiny se zajímají o krásu a rodinné poměry nevěsty, někde jde naopak jen o jméno bez hlubšího zvažování jiných aspektů.

Pokud dopadlo první setkání příznivě a ke spokojenosti obou stran, dochází tradičně k dalšímu setkání, tentokrát mezi mužskými členy obou rodin. Cílem je dohoda o věnu, které bude muset ženich své nastávající přinést. Jako i v jiných zemích Blízkého východu pak ženichův otec dává otci nevěsty najevo úmysl spojení rodin slovy: „Žádáme vaši dceru o ruku pro našeho syna“. Touto žádostí podle tradice deklaruje, že neví o žádných překážkách, které by svatbě bránily a které by mohla veřejnost namítat. V syrské kultuře je velmi citlivým a důležitým tématem, aby proti navrhované svatbě nebyly vzneseny žádné námitky. To by pro rodinu ženicha znamenalo problém, neboť by druhá rodina mohla manželství zcela odmítnout. Manželství se musí zaregistrovat u soudu šaría, v praxi k tomu však dochází v jiný den, než kdy probíhají samotné svatební oslavy.

Existují zde i dohodnutá a nucená manželství. Zejména ženy jsou někdy z finančních nebo jiných důvodů svými rodinami nuceny, aby vstoupily do manželství, které jim nevyhovuje.

Zasnoubení (khutuba) je populární tradice, která není právně závazná

Tato tradice má v Sýrii velmi odlišné projevy v závislosti na regionu a na tom, do jaké společenské vrstvy člověk patří. V mnoha venkovských oblastech se mladí lidé považují za zasnoubené ihned, jakmile rodina muže navštíví rodinu ženy a dojde k žádosti o ruku, načež se recituje úvodní verš koránu, al-fatiha. Budoucí nevěsta a ženich se tohoto obřadu obvykle neúčastní, ani kdyby zasnoubení a setkání rodin sami iniciovali. Zasnoubení je obvykle aktem, který mladému páru umožní, aby se mohl setkávat.

Registrace manželství u soudu šaría

Registrace u soudu šaría je jediným uznávaným postupem (pro muslimy) pro právní potvrzení manželství. Formální pravomoc uzavírat manželství mají pouze rodinné soudy.

Uzavřít občanský sňatek není v Sýrii možné. Existuje zde celkem 24 soudů šaría, z nichž šest sídlí v Damašku. Soudům předsedá jeden soudce. Soudci jsou právníci, kteří vystudovali právnické fakulty syrských univerzit, bez specializace na rodinné nebo islámské právo. Neexistují zde žádné zvláštní odvolací soudy, proti rozhodnutím soudů šaría se však lze odvolat k samostatné „komoře šaría“, působící u Nejvyššího soudu.

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Show property

Podle syrských tradic se vyžaduje zaplacení věna (mahr) předtím, než může být manželství uznáno právně závazným

V době oznámení zasnoubení nebo krátce po něm prodiskutují rodiny manželskou smlouvu a výši věna. Věno se obvykle rozděluje na „okamžité“ (mahr mu'ajjal), které se vyplácí při uzavření smlouvy, a „odložené“ (mahr muajjal). Odložené věno má být vyplaceno v případě rozvodu nebo úmrtí manžela, není-li v manželské smlouvě uvedeno jiné datum.

Mezi zemědělskou populací na syrském venkově jsou svatební přípravy hluboce spjaty s tím, co poskytuje půda. Lidé zde často musí počkat do letní sklizně, aby si mohli dovolit svatební výdaje. Pokud nejsou tržby ze sklizně dostatečně rentabilní, musí se vstupem do manželství počkat do dalšího roku, než získají potřebné prostředky. Náklady na věno jsou často značně vysoké, a tak musí svatbu nezřídka odložit i páry z měst, než si budoucí ženichové našetří dostatek peněz na věno a případně i na svatební obřad.

V Damašku, kde je soustředěna syrská ekonomika a stoupají zde životní náklady, klesá mezi mladými lidmi počet uzavřených svateb a dochází k opouštění tradic, které byly kdysi považovány za neporušitelné. Mnoho lidí se svatby zříká úplně.

Po letech války, jež vyústila do hospodářského úpadku a zhoršující se životní úrovně – která dosáhla svého vrcholu v posledních dvou letech – opustili mnozí obyvatelé syrského hlavního města Damašku a přilehlého venkova dosud neporušitelné zvyky, zejména pokud jde o zásnuby a svatební rituály. V době, kdy více než 90 procent obyvatel Sýrie žije pod hranicí chudoby, si někteří mladí lidé vystačí s tím, že své sňatky ohlásí bez uspořádání svatebních oslav, a to kvůli jejich vysokým nákladům v porovnání s nízkými mzdami a znehodnocením syrské libry. Jiní, jako Samer, můj přítel z Damašku, zcela opouštějí myšlenku manželství. Samer pracuje v soukromé finanční společnosti a vydělává 500 tisíc syrských liber (SYP) měsíčně ( 1765 korun dle webu kurzy.cz ze dne 13.10.2023), což je na místní poměry slušný plat. Přesto ale odložil myšlenku na manželství stranou, tak jako mnozí jiní.

„Pokud se ožením, budu potřebovat dvojnásobek svého současného příjmu, abych mohl žít se svou ženou,“

řekl mi před třemi lety.

Průměrné měsíční životní náklady pro pětičlennou rodinu jsou podle ekonomického indexu Kassioun, který zveřejnila Strana lidové vůle, 2,8 milionu SYP (9884 korun). Vysoké životní náklady podle ní „v rekordním čase bezprecedentně narůstají, což ohrožuje miliony Syřanů, kteří jsou svědky katastrofálního rozdílu mezi životními náklady a minimální mzdou syrských dělníků“.

Samer se vzdal myšlenek na manželství po neúspěšném pokusu v roce 2020, kdy se rozhodl zasnoubit. Rodina jeho vyvolené však požadovala nejen zaplacení vysokého věna, ale také to, aby se oslava konala v luxusním damašském hotelu, což mu zabránilo ve vztahu pokračovat. Rodina nevěsty žádala okamžité věno ve výši 10 milionů SYP (35 300 korun) a stejnou částku jako odložené věno. K dalším nákladům patřily i výdaje na „svatební a zásnubní party a nákup zlata“ za dalších přibližně 6 milionů SYP (21 180 korun). Také náklady na svatební hostinu v uvedeném hotelu činily 100 000 SYP (cca 353 korun) na jednoho hosta, přičemž svatby se mělo účastnit kolem stovky lidí. Takové výdaje si pochopitelně nemohl dovolit.

Rodina ženy, o kterou Samer usiloval, jeho ekonomickou situaci znala, ale „odmítla se vzdát svých požadavků a svatebních zvyků“. Podle údajů UNHCR zveřejněných v březnu 2022 přitom asi 14,6 milionu Syřanů potřebuje humanitární pomoc a jiné formy pomoci, zatímco 5,9 milionu jich potřebuje pomoc k zajištění bezpečného bydlení.

Podobný případ se stal i manželovu kamarádovi. V září 2021 se Safwan rozhodl uspořádat komorní oslavu, aby oslavil své manželství. Nebylo to lehké rozhodnutí, protože rodina jeho snoubenky trvala na velké svatební hostině a na tom, aby nevěsta měla bílé šaty. Rodiny vyjednávaly celý měsíc, než se Safwanovi podařilo svou snoubenku přesvědčit, aby nakoupila nějaké potřebné věci do domácnosti místo toho, aby utráceli peníze za svatební hostinu. Na oplátku souhlasil, že si udělají pár památečních fotografií v bílých šatech. Safwan pracuje v Damašku jako učitel a vydělává 120 000 SYP měsíčně (přibližně 424 korun). Pronájem auta na jeden den přitom stojí 100 000 SYP (353 korun) a rezervace sálu s pohoštěním pro 100 lidí stojí 4 miliony SYP (14 120 korun). Navzdory pokusům snížit svatební náklady utratil přibližně 1,7 milionu SYP (6001 korun) za „poplatky za kosmetický salon manželky, pronájem auta a kytici“ a za večeři v restauraci jen pro ně dva. Zamýšlel se nad tím, kolik by ho asi stálo, kdyby se konala i svatební hostina.

Přesto se v porovnání s jinými mladými Syřany cítí šťastný. Vlastní dům přímo v Damašku a jeho manželka, která pracuje jako státní zaměstnankyně, mu pomáhá hradit část výdajů na domácnost.

Svatby už desetiletí živí syrské národní hospodářství, zejména během jarní a letní svatební sezóny. Moje známá Samia, která v Damašku vlastní a provozuje půjčovnu svatebních šatů, si však v posledních letech stěžuje na značný pokles tržeb. Za poslední dva roky byl podle ní byznys nejhorší od roku 2011.

Cena za zapůjčení svatebních šatů se pohybuje mezi 2 až 5 miliony SYP (7060 až 17 650 korun). Výsledkem je, že se mnoho lidí bez svatebních šatů obejde a i svou svatební oslavu zredukuje na rodinný večírek. To má samozřejmě negativní dopad na komerční svatební sektor.

Kosmetické salony většinou rozlišují ceny pro nevěsty a ostatní zákazníky. Svatební make-up začíná na 1 milionu SYP (přibližně 3530 korun). Některé budoucí nevěsty proto před majitelkou zatajují, že se vdávají, a neřeknou jí, pro jakou příležitost se potřebují zkrášlit.

Ekonomická situace v Sýrii ovlivnila i majitele svatebních sálů. Zatímco někteří potenciální klienti si sál na svatební hostinu nechtějí pronajmout vůbec, jiní snižují počet hostů na méně než 50 lidí, což mnohé provozovatele přimělo snížit kapacitu sálů, aby lépe vyhovovaly současné situaci. Svatební sály jsou levnější variantou než hotely, ale i tak začínají náklady na osobu u 50 tisíc SYP (přibližně 176 korun), takže i ta nejlevnější svatební hostina vás vyjde odhadem na přibližně 2,5 milionu SYP (8825 korun). To neznamená, že by se vůbec nekonaly honosné svatby s velkým počtem hostů. Ty si však může dovolit jen malá část společnosti.

Manželství se uskutečňuje samostatnými obřady pro každou rodinu

Tradice spojené se svatebními oslavami se značně liší. Ve venkovských oblastech je běžné, že rodina nevěsty zorganizuje korzo aut a autobusů do nevěstina domu, aby ji vyzvedli. To je doprovázeno velkým troubením a rámusem. Takové kolony jsou běžné i v městských oblastech a ženichovo auto je často vyzdobeno. Bohaté rodiny obvykle pořádají velkou oslavu v hotelu nebo na pronajatém místě s několika stovkami hostů. Je běžné, že příbuzní darují nevěstě zlato. V manželské smlouvě se rodiny mohou dohodnout, kolik zlata nevěsta dostane a kolik z jejího okamžitého věna se může utratit za svatební šaty a jiné svatební předměty.

Ve městech se oslavy konají ve velké svatební síni; na venkově se však probíhá oslava tak, že se postaví velký stan, obvykle na ulici, aby o svatbě vědělo celé široké okolí. Všichni tančí al-dabku, kouří, smějí se a hlasitě se baví.

Zásnubní večírek trvá oficiálně tři dny: první den se koná veřejné shromáždění, druhý den pak velký slavnostní oběd s jehněčím masem, přičemž množství jídla naznačuje, jak je rodina ženicha štědrá. Třetí den je významný a nazývá se „al-henna“. Nevěsta během něj oblékne několik šatů, její příbuzní a přátelé jí ozdobí ruce a paže hennou a přejí jí šťastné manželství.

Když hodiny odbijí konec svatby, ženich přijde nevěstu navštívit, aby ji odvezl do nového domova.

Hammam party

Svatební veselí začíná ženichovou hammam party, neboli oslavou v tureckých lázních. O páté odpoledne vyzvednou ženicha jeho přátelé a odvedou ho do lázní, kde se společně vykoupou, a pak za zpěvu a hodování slaví až do západu slunce.

Hammam party je syrská verze svatební očisty. Událost je určena pro ženicha, účastní se jí jen muži a pozváni jsou jen vybraní přátelé a příbuzní ženicha. Přátelé ženicha ho jako svobodného mládence zavedou do lázní a po koupeli ho doprovodí na místo svatby. Tradice není úplná bez občasného štípání a šťouchání do kolen ženicha jeho svobodnými přáteli v naději, že budou další, kdo se ožení.

Dalo by se předpokládat, že syrské manželství je celé o prastarých únavných rituálech, realita je však jiná. „Bílá svatba“ v západním stylu je v Sýrii stále populárnější, přestože napříč celou zemí se dosud udržují i tradiční oslavy. Většina syrských párů dnes slaví svůj velký den v duchu „bílé svatby“ inspirované Západem. Někteří však stále trvají na zachování tradičních svatebních zvyků svých prapředků.

Arada

Arada neboli „průvod“ je klíčovým folklórem syrské muslimské svatby. Bývá zvykem, že skupina přátel přivítá ženicha po jeho hammamu, doprovodí ho do jeho rodinného domu a později ho dopraví na místo svatby. Arada je starobylá syrská kulturní tradice, která oživuje svatební den. Průvodu se účastní až 50 lidí, které vede předzpěvák a vyvolavač, zatímco ostatní členové tleskají, hrají na tabla, bubny a tamburíny. Přátelé ženicha ho během průvodu často vyzvednou na ramena.

Přátelé ženicha rovněž převléknou do svatebního obleku, přičemž zpívají tradiční telbisské (oblékací) písně. Když je ženich oblečený, skupina ho doprovodí na místo svatebního obřadu, kde už oslavuje nevěsta tradičními svatebními písněmi a břišním tancem.

Každou hodinu jiný outfit

Kdysi byla svatba módní přehlídkou, která končila svatebními šaty. Nevěsta měla pro tuto příležitost čtyři až devět různých šatů a každou hodinu měnila outfit. Obléknutí tradičních bílých svatebních šatů znamenalo, že party skončila. V současnosti trvají svatby méně než 24 hodin. Často proběhne jen rychlou party a pak jdou všichni domů. To mi už nepřipadá jako svatba.

Například obyvatelé Damašku dávají o svatbě vědět tím, že týden po svatebním obřadu pořádají mubarake (večírek s gratulacemi). Lidé, kteří se svatby nezúčastnili, mohou na tuto party přijít šťastnému páru poblahopřát a předat jim svatební dar.

Syrské svatby nejsou všechny stejné. Liší se podle regionu, sociální třídy a víry. Mnoho svateb je smíšených, ale nejtypičtější jsou oddělené svatby.

Boj s mečem

Příchod nevěsty a ženicha probíhá se vší pompézností a vznešeností. Ženich s nevěstou vstupují na místo svatby uličkou pod střechou ze zkřížených mečů, které drží skupina mužů. Tento obyčej symbolizuje schopnost ženicha chránit svou ženu před jakýmkoli nebezpečím. Muži pak s meči předvedou fingovaný boj k pobavení nevěsty, ženicha a ostatních hostů.

Dezert

Svatební dort je tradiční součástí syrské svatby a má obvykle nejméně sedm pater. Rozkrajuje se damascénským mečem. Po rozkrojení dortu se začíná slavit.

Syrská kuchyně je ozdobou Blízkého východu

V syrské kuchyni je velmi oblíbené jehněčí nebo kuřecí maso. Syřané také milují zeleninu jako jsou lilky, cukety, okurky nebo rajčata. Oblíbená je i cizrna v mnoha podobách jako například falafel nebo vynikající olivový olej. Z předkrmů můžete ochutnat hummus, tahini, lilkový baba ganuš, salát tabouleh plný bylinek a petrželky, salát fattuš, ozvláštněný kousky fritovaného pita chleba nebo omáčku muhamarra ze syrské papriky. Skvělou volbou jsou vždy kebaby a jejich různé podoby, z nichž patří k nejzajímavějším kebab karaz, z něhož je cítit unikátní vůně i chuť višní. Za ochutnání stojí i typické kubbe, kuličky z bulguru, mletého jehněčího masa a bylinek.

Typickým představitelem syrské kuchyně je makdous, lilek plněný pečenou paprikou, česnekem, vlašskými ořechy, solí a politý olivovým olejem. Trochu podobným jídlem je i mahši, zde však nemusíte plnit jen lilky, ale i jiné druhy zeleniny a v nádivce nechybí rýže. Na ulici můžete ochutnat lahodnou šavarmu s kousky masa, podávanou s hummusem, nakládanou zeleninou a zabalenou do placky, nebo manakíš, tenký koláček potřený směsí olivového oleje, sezamu, mletého masa a tymiánu.

Milujete sladkosti? Milujete Sýrii! Najdete tu obrovský výběr sladkostí, počínaje známými koláčky baklava, mezi ty nejlepší však patří palačinky halawet al-jibn naplněné lahodným sýrem, pistáciemi a sirupem nebo qadaef plněný oříšky a medem. Ve starém Damašku je nutno ochutnat i legendární syrskou zmrzlinu.

Sýrie má ve své nabídce velmi široké spektrum nápojů. Nejoblíbenější je zde černý čaj, do kterého se louhuje máta. Mimořádně oblíbená je i káva ochucená kardamomem. Z tvrdšího alkoholu zde naleznete anýzový arak, ale neprodávají ho běžně a všude.

V Sýrii má každý z manželů různé povinnosti

Od muže se očekává, že zajistí oblečení, jídlo, lékařskou péči a bydlení pro svoji manželku a děti. Muž je povinen platit výživné a potřeby své manželky. V podstatě jí musí být schopen zajistit stejnou nebo lepší životní úroveň, na kterou byla zvyklá před svatbou. Výše výživného, na které má manželka nárok, závisí výlučně na příjmu a finančních možnostech jejího manžela.

Žena má povinnost postarat se o děti a zajistit jim dobrý život. Má odpovědnost i za správu a udržování domácnosti. Muž je považován za hlavu rodiny a žena je poté, co obdržela okamžité věno, povinna ho poslouchat. Povinnost poslušnosti zahrnuje i to, že se svým manželem musí žít a sdílet s ním obydlí. K tomu, aby mohla pracovat mimo domov, musí získat od svého manžela souhlas. Opustí-li společnou domácnost bez legitimního důvodu nebo brání-li manželovi vstoupit do jejich společné domácnosti, je považována za nehodnou (nashiza) a ztrácí právo na výživné do té doby, než se začne chovat jako dobrá manželka.

Rozvody mezi muslimy

Podle zákona o osobním stavu existují tři hlavní typy rozvodu. Je mezi nimi rozvod vyhlášený manželem (talaq), rozvod na základě vzájemné dohody založený na tom, že se žena zcela nebo částečně vzdá svých majetkových práv (mukhala'a) a různé formy zákonného rozvodu z rozhodnutí soudu (tafriq).

Muži i ženy mají právo po rozvodu uzavřít nové manželství, ale ženy musí vyčkat do konce „čekací lhůty“, aby se ujistily, že nenosí dítě svého bývalého manžela. Čekací lhůta (idda) trvá tři celé menstruační cykly pro ženu, která není těhotná, čtyři měsíce a deset dní pro vdovu, celé období těhotenství, je-li žena těhotná, celý rok pro ženy, které delší dobu nemenstruovaly a tři měsíce pro ženy v menopauzálním věku.

Pokud manželství nebylo uzavřeno, nevztahuje se na ženu žádná čekací lhůta. Muž je povinen platit ženě během celého čekacího období výživné.

Prohlášení rozvodu mužem - talaq

Každý muž starší 18 let má právo rozvést se se svou manželkou, aniž by musel uvést konkrétní důvod (talaq). Ženy podobné právo nemají. Muž může vyhlásit rozvod slovy „rozvádím se s tebou“, a to buď ústně, nebo písemně. Muži mladší 18 let potřebují k uplatnění talaq souhlas soudce. Každý zletilý muž může právo na rozvod delegovat na jinou osobu, jedná se o tzv. rozvod v zastoupení. Toto právo může delegovat i na svou manželku. Tato delegace musí bít uvedena v manželské smlouvě a zakotvuje právo ženy rozvést se s manželem.

Rozlišuje se mezi odvolatelným (ráj') a neodvolatelným (ba'in) rozvodem. Odvolatelný rozvod si manžel může během čekací lhůty rozmyslet a vzít svou manželku zpět. Rozvod se stává právoplatným, pokud si muž nevezme manželku zpět a uplyne čekací lhůta. V tomto případě se pár může znovu vzít jen tehdy, uzavře-li nové manželství s novou manželskou smlouvou a novým věnem. Muž se může rozvést a vzít si manželku zpět jen dvakrát. Rozvede-li se prostřednictvím talaq potřetí, rozvod se stává neodvolatelným a ztrácí právo vzít si ji zpět nebo se s ní znovu oženit. V takových případech se pár může znovu vzít jen tehdy, pokud se žena během uplynulého období provdala za jiného muže, konzumovala manželství a poté se s ním rozvedla. Každý talaq se musí vyhlásit při zvláštní příležitosti a musí být zaregistrován u soudu. Podle zákona o osobním stavu musí soudce odložit registraci rozvodu o jeden měsíc pro případ, že si to manžel rozmyslí. Po měsíci jsou manželé předvoláni k soudu. Trvá-li manžel na rozvodu, soudce má povinnost i právo pokusit se o jejich smíření, a to i prostřednictvím zapojení ostatních členů rodiny. Pokud je pokus o usmíření neúspěšný, musí soudce registraci rozvodu schválit. Rozvedená žena se může obrátit na soud a žádat o odškodnění, pokud byl talaq jejího manžela vykonán svévolně a bez vážného důvodu. Pokud svévolný rozvod vedl k tomu, že žena trpí chudobou nebo jinými obtížemi, může být muži nařízeno zaplatit odškodné, a to buď formou pravidelných plateb výživného (nafaqa) po dobu maximálně tří let nad rámec výživného během čekací lhůty, nebo formou jednorázové částky.

Rozvod po vzájemné dohodě - mukhala'a

Mukhala'a je rozvod po vzájemné dohodě. Manželé podepíší rozvodovou smlouvu, v níž se uvádí, že muž souhlasí s rozvodem výměnou za to, že mu žena zaplatí odškodné. K tomu, aby byla smlouva platná, musí být obě strany plnoleté a ve smlouvě musí být stanovena výše finanční kompenzace, kterou musí žena zaplatit muži. Kompenzace může například spočívat v tom, že se žena zcela nebo částečně vzdá svého práva na odložené věno a/nebo platby výživného po rozvodu. Výši kompenzace si strany mohou určit samy. Soudce u soudu šaría nesmí rozvod mukhala'a okamžitě zaregistrovat, ale musí se nejprve pokusit o smíření stran, přičemž musí postupovat stejně jako v případě rozvodů talaq.

Právní rozvod - tafriq

Zákon o osobním stavu umožňuje kterékoli ze stran za určitých podmínek požádat soud o zákonný rozvod (tafriq).

Občanská válka přispěla ke změně manželských zvyklostí

Mezi uprchlíky se prudce zvýšil počet manželství mezi Syřany a cizími státními příslušníky. Mnohé syrské ženy, které uprchly do Jordánska, Libanonu a Turecka, se vdaly za muže z hostitelské země nebo jiného arabského státu. Mezi Syřany, kteří odešli do některé z evropských zemí, se zvýšil počet manželství mezi Syřany a Evropany.

Paralelně s těmito trendy se výrazně zvýšil počet rozvodů mezi Syřany v exilu. Uprchlíci to vysvětlují tím, že mnozí muži opouštějí své manželky, přestávají podporovat své rodiny nebo si jinak nedokážou plnit své otcovské povinnosti. Někteří to spojují s tím, že muži, kteří se ocitli v exilu, se začali chovat tak, jak by si doma v Sýrii pod společenskou kontrolou své rodiny netroufli. Některé ženy se rozvádějí, protože už nejsou dále ochotny chování svých manželů akceptovat. Tyto páry často nemohou dát svůj rozvod v Sýrii zaregistrovat kvůli praktickým problémům spojeným se životem uprchlíků.

Mezi uprchlíky v sousedních zemích roste nejen počet manželství mezi Syřany a cizími státními příslušníky, ale také počet manželství, která zahrnují nezletilé osoby, kdy si mladé dívky berou starší muže. Dalším trendem v oblastech kontrolovaných opozicí je rostoucí počet žen, které se vdávají za zahraniční příslušníky ozbrojených skupin. Taková manželství se neregistrují a neregistrují se ani děti z těchto manželství.

Uvnitř Sýrie se zvyšuje i počet polygamních manželství, a to zejména v důsledku demografické nerovnováhy, neboť během občanské války bylo zabito mnohem více mužů než žen.

Polygamní manželství

Polygamie je v Sýrii omezená. V některých regionech je povolena, zatímco jinde jsou taková manželství přísně zakázána. V Rakce, Manbidži a Deir al-Zor může mít muž více manželek; jiné regiony jako Qamishli, Kobani a Serekaniye taková manželství nepovolují a mohou mít za následek problémy se zákonem. Polygamie se sice vyskytuje, není však moc rozšířená.

Podle studie Rozvojového fondu OSN pro ženy z roku 2005 uvedlo v průzkumu 12 % respondentů, že uzavřeli manželství se dvěma ženami. Tento poměr byl 9 % v městských oblastech a 16 % ve venkovských oblastech (UNIFEM 2005). Po vypuknutí občanské války v roce 2011 se výskyt polygamie v některých oblastech zřejmě výrazně zvýšil, protože v důsledku války bylo zabito mnohem více mužů než žen. Zákon však zakotvuje, že předtím, než je muži povoleno oženit se s více manželkami, musí slíbit, že se všemi bude zacházet stejně a také se postará o všechny jejich potřeby.

Neregistrovaná manželství

Manželství se často uzavírají soukromě bez registrace u soudů šaría. Tato manželství jsou známá jako manželství urfi neboli „zvyková“ manželství (zawaj urfi). Samotný svatební obřad často vede šajch, muslimský náboženský vůdce, za přítomnosti svědků. V některých případech se podepisuje soukromá manželská smlouva. V jiných případech se písemná smlouva vůbec nepřipravuje.

Zákon nicméně stanoví, že i manželství urfi musí být u soudů šaría později registrovány. Přesné statistiky nejsou k dispozici, ale zdá se, že manželství urfi jsou poměrně rozšířená, zejména ve venkovských oblastech. Pokud u jejich vzniku není sepsána písemná manželská smlouva, obvykle postačí výpovědi svědků.

Opatrovníci a péče o děti

Zákon rozlišuje mezi zákonným opatrovnictvím (wilaya) a každodenní péčí o děti (hadana). Rodiče mají společnou péči o děti, dokud jsou manželé, ale zákonným opatrovníkem (wali) dětí, dokud nedosáhnou věku 18 let, je vždy otec. Opatrovnictví se dělí na dvě kategorie: Opatrovnictví osoby (al-wilaya al-nafsiyya) a opatrovnictví majetku nezletilého (al-wilaya ala al-mal). Opatrovnictví osoby znamená, že opatrovník je zodpovědný za přijímání rozhodnutí týkajících se vzdělávání, lékařské péče, výchovy, souhlasu s uzavřením manželství a dalších záležitostí týkajících se zájmů nezletilého.

Obě kategorie poručnictví náleží otci dítěte. Pokud otec neexistuje, musí být poručnictví delegováno na dědečka nebo jiného mužského člena rodiny podle dědického pořadí, jak je vymezeno v islámském právu, za podmínky, že mužský člen rodiny je s dítětem spřízněn způsobem, který brání uzavření manželství mezi nimi (mahram). Soudce může za opatrovníka majetku dítěte (wasi) určit i ženu, například matku dítěte. Žena však nemůže působit jako opatrovník nezletilého dítěte (wali). Po rozvodu mají ženy právo na péči o své děti (hadana). To znamená, že děti budou žít s matkou, ačkoli otec nebo jiný mužský člen rodiny otce bude vždy jejich poručníkem. Matka se může obrátit na soud a požádat o opatrovnictví, dokud dítě nedosáhne 13 let v případě chlapců nebo 15 let v případě dívek. Otec má pak právo převzít péči; rodiče se však mohou dohodnout na jiném uspořádání.

Legislativa o manželství pro Drúzy

Drúzové jsou velmi specifickou náboženskou komunitou. Tito původně vyznavači šíitské větve islámu se začali formovat v Egyptě v 11. století, v současnosti však mají své největší zastoupení na Blízkém východě – v Izraeli, Sýrii a Libanonu. Od původního islámu se značně odklonili.

Drúzem se musíte narodit, nedá se k nim konvertovat a sami nové věřící neverbují. Ignorují dokonce základní filozofii tzv. pěti pilířů islámu a vytvořili si svou vlastní duchovně-politickou doktrínu zvanou „sedm povinností“. Mnozí je posměšně nazývají šamany, protože jsou známí tím, že věří na převtělování duší. Svými názory a ideologií si během dějin vytvořili mnoho nepřátel. Skrz prsty se na ně dívají zejména islamisté. Ti jim neumí odpustit to, co považují za snad nejhorší prohřešek ze všech. Drúzové jsou totiž věrni státu, ve kterém žijí. Někteří Arabové je proto nenávidí za to, že v boji mohou stát na straně nepřítele - židovského Izraele.

Drúzové uplatňují svůj vlastní zákon o osobním stavu drúzů (qanun al-ahwal al-shakhsiyya lil-ta'ifa al-durziyya), který byl přijat v Libanonu v roce 1948 a od roku 1959 byl revidován. Tento zákon se vztahuje na drúzy jak v Libanonu, tak i v Sýrii a Izraeli. Drúzové v Sýrii mají jediný rodinný soud (al-mahkama al-madhhabiyya) s jediným soudcem ve městě Swayda jižně od Damašku, kde žije většina syrských drúzů. Odvolání řeší „komora šaría“ při nejvyšším soudu, a to stejným způsobem, jako odvolání od soudů šaría. Manželství mezi drúzy musí být registrována u soudu. Svědky obřadu musí být muž a žena, kteří spolupodepisují manželskou smlouvu. Minimální věk pro uzavření manželství je 17 let pro ženy a 18 let pro muže.

Drúzské rodinné právo zakazuje polygamii a smíšená manželství, tj. manželství mezi drúzy a nedrúzy. Rozvod může povolit soud po soudním řízení, během kterého jsou vyslechnuty obě strany. Opětovné uzavření manželství po rozvodu je možné, ale existuje absolutní zákaz opětovného uzavření manželství s osobami, se kterými byl člověk dříve oddán. Drúzové uznávají úplnou svobodu, pokud jde o závěti, na rozdíl od hanafijské školy islámského práva a zákona o osobním stavu, které stanoví omezení, pokud jde o to, kolik mohou muslimové odkázat.

Celkově vzato, být součástí svatby syrských muslimů je přinejmenším úžasný zážitek. Syrská svatba je vyjádřením mnoha emocí a snů, které si nevěsta a ženich pro svůj výjimečný den vysnili. Ocitnete-li se v budoucnu na syrské svatbě, od nynějška už budete znát fungování a kulturní význam jejich rituálů.

Zdroj: Visualartistry.com, Yallaboston.com, Edseed.me, Marryonchain.com, Bubo.sk, Landinfo.com, Syriadirect.org, autorské dílo

Mezonetový zařízený byt 5+kk na pronájem-Praha, Praha 1

Show property