Jakub Mádl je pětatřicetiletý technický asistent kameramana, do soutěže se přihlásil sám a vítězství je pro něj velkým milníkem, a podle něj je potřeba si užívat krásu všedního života a být vděčný za každý den. Promluvil o soutěžení, srovnávání, lidech ale i o tom, jaký má mít člověk charakter. Zdokonalovat se chce v práci v médiích.
Ano, vyhrál jsem Muže roku a je to hrozně čerstvý. Těším se, až to s kluky budu moct oslavit tady ještě třeba ve městě, protože jsem plný nadšení a pocity jsou strašně ještě čerstvé.
Takhle nějaký se soupis udělat, jo nebo seznam, to asi teď neudělám, ale rozhodně budu zastávat ty správné principy a hodnoty.
Určitě budu zastávat ty správné hodnoty. Být charakter, ne lhostejný vůči věcem, které se dějí a lidé tomu přihlíží bez reakcí.
Mám rád jednání ve chvíli, kdy je potřeba, takže to jsou takové ty charismatické hodnoty mužské. A proto jsem v soutěži Muž roku. Prostě jednat správně ve správnou chvíli. Taky jsem měl takovou volnou disciplínu. Chtěl jsem tam právě zmínit, že třeba člověk, který vám může na první pohled připadat nesympaticky, může být jenom bez trička, nasvalený, sluchátka, trošičku arogantní, nebo že nevnímá to okolí a člověk si občas může i říct, „co je to je za člověka?“. Ale pak jsem chtěl trošku s nadsázkou ukázat, že mu to jedno není, že ve chvíli, kdy je potřeba, nebo když má jednat, tak má skutečně charakter a není mu lhostejný ani život koťátka.
Myslím, že největší krása je, když si umíme užívat život takový, jaký je, protože toho času tady máme strašně málo. Okolo nás žijí lidé v různých úrovních luxusu nebo blahobytu na bohatství, ale často jsou lidé také nešťastní a nejsou spokojení se svojí krásou, to vidíme všude okolo nás.
Takže myslím si, že je potřeba užívat si krásu všedního života, jak jen to jde a být za to vděčný, za každý den, kdy tady jsme a můžeme si tu takhle krásně žít na planetě Zemi.
Netuším. Je to určitý milník, který mě posouvá tam, kam mám nasměrováno. Ale nevím.
Bylo to dost spontánní.
Já jsem člověk, který hodně zkouší nové věci spontánně.
Přišlo mi několik letáků na Instagram od přátel a otázek, jestli jsem přihlášený do soutěže Muž roku, tak jsem si říkal: „Muž roku, já? Jako proč?“ Pak jsem nad tím přemýšlel, nějak se mi to v hlavě přes noc uleželo. Pak jsem se podíval na podmínky a zjistil jsem, že zapadá ještě do pětatřiceti let, a že se vejdu těch podmínek. A to byl takový detonátor, spouštěč. Já rád zkouším něco nového a když jsem zjistil, že můžu, tak to bylo už jasné.
Mám představy, jak tu příležitost opravdu, opravdu na maximum využít. Ale nebudu to tady jmenovat.
Ne. Zatím nemám žádné negativní zprávy, výhružné, arogantní, sexistický a jsem za to rád.
Možná je to tím, že jsem přátelský se všemi a nemám extrémně vyhrazené názory. Jsem otevřený k jakýmkoliv lidem s různým uvažováním.
Já si myslím, že jsem připravený. Na sociálních síti se mi tolik nestalo a samozřejmě kritiku přijímám. Tam je otázka, od koho přichází ta kritika. Jestli úplně od random anonymního člověka, tak tam ani na to nemusíte brát zřetel podle mě a dávat tomu nějakou váhu. Pokud přichází kritika od někoho blízkého, tak je opravdu dobře se nad tím zastavit a polknout ego, které může bránit tomu pochopit, proč to ten dotyčný říká a můžete tak lehce nabýt dobré zkušenosti. Ale pokud to je člověk, který nemá s daným tématem nebo se mnou nic společného, tak tu zprávu jen očima prolétnu, ale vůbec ji nevezmu k sobě.
Jen vy můžete rozhodnout, jestli si to vezmete k srdci nebo ne.
To je jeden z mých principů. Pokud budete stále očekávat od svého okolí nějakou interakci, že se bude něco dít ve vašem životě, tak budete akorát zklamaní. Je potřeba, aby byl člověk proaktivní, sám šel za tím, co chce a neporovnával se. Největší problém je porovnávání a my jsme v soutěži Muž roku a všichni se tady porovnáváme, což je docela jako taková povrchní záležitost. Je to tak? Ale je tady takové kouzlo, kouzlo, vibe, sympatie. Jsou tady další role, které se musíme naučit a tam už není povrch, to už je osobní. Já rozhodně nejsem řečník, nejsem na mikrofonu dennodenně, ale je to něco, co se mi hrozně líbí a rád bych se v tom posunul. A zpátky k tomu. Co bych doporučil?
Soustřeďte se sami na sebe a nehleďte na okolí.
Myslím, že to je všechno součástí dnešní společnosti. Ale musíme s tím v určitém měřítku dobře pracovat. Je to nástroj, který může být použit pro vás nebo proti vám.
Zdroj: autorský článek, vlastní dotazování