Nechci dělat revoluci, říká ministr zemědělství Výborný. Prozradil jména svých nejbližších spolupracovníků

Jmenování Marka Výborného ministrem zemědělství mimo jiné znamenalo, že potřetí v polistopadové historii naší země se šéfem některého resortu stává potomek bývalého ministra. Otec Výborného Miloslav byl v letech 1996-1998 ministrem obrany, v roce 1998 pak ministrem bez portfeje. Před Výbornými se toto „povedlo“ Šedivým a Dienstbierům.

Otázka je, jestli Marek Výborný bude mužem na svém místě. „Chci se bít za české zemědělce,“ říká bývalý předseda KDU-ČSL. Bude to ale stačit? Z mnoha stran zní, že není odborník a resort tak nedokáže adekvátně řídit.

Pronájem luxusního bytu, Praha 2 Vyšehrad, Praha 2

Show property

Má opozice pravdu, když tvrdí, že nebudete svoji funkci zvládat, protože nemáte dosud se zemědělstvím nic společného?
Přicházím jako ministr, který si zakládá na komunikaci. Platí ale, že musí být oboustranná. Už ve dnech před mým jmenováním jsem se neformálně sešel se všemi významnými představiteli zemědělského sektoru a nastavili jsme si pravidla. Mám od nich vyžádané podklady k tématům, která se budeme snažit společně posouvat. Myslím si, že politik dokáže udělat mnohé pozitivní věci i v situaci, kdy není odborníkem na danou problematiku.

Co je tedy zásadní?
Klíčové pro ministra je, aby měl silný politický mandát a aby uměl komunikovat. Komunikovat a naslouchat, to je něco, na čem jsem si vždy zakládal. Vykreslím to na svém příkladu. Když jsem před pěti a půl lety nastoupil do Poslanecké sněmovny jako ředitel gymnázia, odborně jsem se cítil nejvíce doma v oblasti školství. Ale místo ve školském výboru na mě nezbylo a nikdo nechtěl ústavněprávní výbor. Skončil jsem tam a vzal jsem si na starost oblast exekucí a insolvencí. V té době jsem o tom neměl vůbec páru.

„Jsou zde skupiny, které se vzájemně obviňují a často působí spíš jako konkurenti než jako ti, kteří usilují o pozitivní rozvoj českého zemědělství.“

Dobře. Ale pořád jsme u toho, že nejste odborník na zemědělství. To je post, kde jste nyní.
Já to ale nezastírám. Nejsem a zřejmě ani nebudu odborníkem na zemědělství. Je to ale o schopnosti vytvořit si kolem sebe tým expertů. To jsem udělal právě i na té pozici člena ústavněprávního výboru a dneska například téma milostivého léta znají téměř všichni. Navíc musím uvést, že jako poslanec jsem se snažil maximálně jezdit po svém regionu, tedy po Pardubickém, ale i po některých dalších krajích. Velmi často jsem navštěvoval i zemědělská družstva a rodinné farmy. Takže to prostředí pro mě není úplně neznámé.

Chystáte se ve vašem resortu propouštět, máte už představu, koho se to bude primárně týkat?
Nepřicházím jako někdo, kdo přišel dělat revoluci – ani personální. Pokud jde o ministerstvo samotné, tak tam není potřeba žádných dramatických změn. Jak jsem se seznámil také předběžně se složením například ředitelů vrchních sekcí. Tam není důvod cokoliv měnit, dlouhodobě tam pracují velice fundovaní odborníci. Pokud jde o tým poradců, ten buduji svůj, ale využiji i zkušeností těch, kteří tam byli s mým předchůdcem Zdeňkem Nekulou. Odlišuji širší poradní tým, kde budou zastoupeny profesní nebo nevládní organizace a můj nejužší tým, ten kompletní ještě není. Čekají mě schůzky s některými lidmi.

Prozradíte jména?
Alespoň dvě jména prozradit mohu. Protože se vždy snažím rozhodovat na základě dat, která jsou relevantní a jsou součástí nějaké analýzy, bude mým blízkým poradcem ředitel Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Štěpán Kala. Výrazně komunikovat budu také se šéfem Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu Josefem Kučerou.

Zmínil jste pana Nekulu. Ten skončil i proto, že nezvládl komunikaci a v podstatě poškozoval i stranu. Co je pro vás v tomto ohledu zásadní?
Nechci hodnotit a nebudu se vymezovat vůči svému předchůdci. Jsem přesvědčen, že ministr i celé ministerstvo musí velice aktivně komunikovat jak s odbornou, tak laickou a zemědělskou veřejností. Mým cílem je propagovat ministerstvo zemědělství včetně potravinářství a lesního nebo vodního hospodářství jako moderní rezort, který má vliv na každou rodinu, na každého občana. Je to silové ministerstvo, které má na starosti i krizovou infrastrukturu. Nemám na mysli jen vodohospodářství, ale i potravinovou bezpečnost.

Je zemědělský sektor kompaktní?
Není. Jsou zde skupiny, které se vzájemně obviňují a často působí spíš jako konkurenti než jako ti, kteří usilují o pozitivní rozvoj českého zemědělství. To hodlám napravit a různé animozity otupit. Zároveň chci od všech slyšet jejich představy a hledat konsenzus, který budeme naplňovat. Snažím se měnit komunikační styl, a to i skrze média.

Není pravda, že tiché víno není vůbec zdaněné, odvádí se z něj DPH.

Budete v něčem navazovat na pana Nekulu?
Ministerstvo zemědělství jsem převzal od Zdeňka Nekuly ve velmi solidní kondici. Nepřišel jsem tam dělat žádnou revoluci, je tam na co navázat. Můj předchůdce udělal mnoho pozitivních věcí včetně dobře zvládnutého českého předsednictví v Radě Evropské unie, a dojednání společné zemědělské politiky. Pokud jde o spotřebitele a ceny potravin, tak myslím, že tady také dokázal do značné míry ty věci dobře koordinovat. Odlišné bude předložení novely mysliveckého zákona do Sněmovny.

V čem?
Já chci předkládat materiál, na jehož podobě se shodne vládní koalice s nevládními organizacemi, ne jak bylo původně zamýšleno, že by se sporné body řešily až při projednávání v Poslanecké sněmovně.

Mimochodem, co daň na tichá vína? To je věc, která vzbudila velké rozpaky...
Tato daň byla výsledkem koaliční dohody, za kterou stojí všech pět koaličních stran. Já jsem u těch jednání byl osobně tehdy jako předseda poslaneckého klubu, kdy jsme opravdu v pozdních nočních hodinách řešili asi poslední čtyři položky nebo témata. Byla tam například daň nemovitostí a byla tam i spotřební daň na tiché víno. Poměrně složitě jsme se o tichém vínu dohadovali v rámci debat o ozdravném balíčku. Není pravda, že tiché víno není vůbec zdaněné, odvádí se z něj DPH. Vím, že zhruba 70 procent tichého vína se dováží včetně nekvalitních produktů. To mě netěší.

A uvalit daň jen na dovozová vína není možné kvůli společnému trhu EU, je to tak?
Přesně. Já tady uvedu jeden, podle mého názoru racionální argument, který vedl k té dohodě. V žádném státě v okolí, který je producentem vína, ale vlastně ani v celé Evropě kromě Francie, kde to jsou symbolické tři centy jako registrační daň, není nebo respektive je spotřební daň na tiché víno nulová, ať jde o Slovensko, Maďarsko, Rakousko nebo Německo. A já se ptám, proč bychom měli znevýhodnit české vinaře oproti konkurenci v okolních státech?