- CZ
- EN
- SK
Chtěli opustit "ráj na zemi", a tak byli zavražděni. Přívrženci sekt jsou fanatičtí a mohou ohrožovat lidské zdraví
Lidé, kteří jsou nějakým způsobem „divní“ a snaží se od většiny společnosti oddělovat, vzbuzují kontroverze. Pokud se nejedná o introverty, kteří to mají prostě v povaze, řadí se mezi ně často členové různých sekt. Ani v Česku se tento trend rozhodně nevyhýbá. Víte, jak se zachovat, když se stane členem sekty někdo z vašich blízkých?
Před nedávnem se na Moravě objevil případ matky, jejíž děti se vzdělávají doma. To by nebylo až tak výjimečné. Vždyť od dob koronavirové pandemie se s tím setkáváme celkem běžně. Tato žena však odmítala spolupracovat se základní školou a učila své děti jen to, co jí přijde důležité. Protože však už děti do školy nechodily přes rok a půl, státní zastupitelství matku obžalovalo z ohrožování výchovy. Jak se ukázalo, žena je členkou sektářské skupiny Společenství Prohlášených Živých Člověků. Že jste o této sektě ještě nikdy neslyšeli? Nevadí. Takových spolků jsou u nás totiž desítky.
Nejznámější sekty
Jednu z nejznámějších sektářských skupin tvoří Svědkové Jehovovi. Jejich příznivců u nás žije aktuálně okolo 15 tisíc, jak vyplývá z pravidelných výsledků sčítání lidu. Na veřejnosti jsou viditelní zejména prostřednictvím svých kázání, kdy ve snaze získat nové příznivce chodí doslova dům od domu. Tvrdí, že jejich akce má pouze jeden cíl – zachránit osloveného před Armagedonem, tedy Božím soudem.
Poměrně známí jsou rovněž mormoni. Tato Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla do Česka importována ze Spojených států, kde má své hlavní centrum ve městě Salt Lake City. Zatímco celosvětově se počet jejích členů pohybuje až okolo 14 milionů, v domácím prostředí jich najdeme jen zlomek. Hovoří se v té souvislosti zhruba o stovkách lidí. Jsou mezi nimi mnohdy především mladí cizinci z Ameriky, kteří po studiu na vysoké škole vyrazí do Evropy, aby zájemcům nabídli rozhovor a následně i pozvání na mormonskou bohoslužbu a křest.
Patrně nejkřiklavějším příkladem sektářského způsobu života byl ale jiný případ ze zahraničí. Reverend Jim Jones založil před více než 70 lety v Indianě svůj Chrám lidu, jehož prostřednictvím usiloval o vytvoření utopické rovnostářské společnosti. Se skupinou tisícovky věrných se posléze přestěhoval do Guayany, kde založil osadu Jonestown. V momentu, kdy ale tento „ráj na zemi“ chtěli někteří opustit, byli zavražděni. Zbylí členové museli vypít nápoj s kyanidem. Na místě tak zemřelo 909 lidí včetně dětí.
I sport může být sektářský
Z předchozích případů je zřejmé, že pro sekty bývá charakteristické napojení na nadpozemský život. To ale rozhodně neznamená, že se nemůžeme setkat i s dalšími skupinami osob, pro něj je zvláštní chování typické. To dokazují mimo jiné fotbaloví příznivci. Právě u nich se z pouhého fandění stává někdy doslova až posedlost klubem, jemuž dotyčný drží palce. Nestačí přitom jen pravidelně navštěvovat zápasy, ale také chodit spolu s dalšími fanoušky do hospod, být ve stejných facebookových skupinách či nechat si udělat tetování se znakem svého klubu. Pověstní jsou tím u nás například slávističtí či sparťanští hooligans. Jejich podpora a láska ke klubu se však může někdy paradoxně obrátit i proti samotným hráčům. Příkladem je loňské finále domácího poháru, v němž Sparta prohrála se Slováckem. Rozezlení sparťanští ultras po skončení utkání sestoupili z tribuny a začali hráčům sprostě nadávat a křičet, ať si sundají dresy, protože nejsou hodni toho, aby oblékali právě rudé dresy. Útočník Tomáš Čvančara, jenž už v současnosti válí za německý bundesligový tým Borussia Mönchengladbach se při té příležitosti dokonce rozplakal a spoluhráči jej museli utěšovat.
Jak se zachovat?
Za hlavní důvody, jak do sekt přilákat nové členy, se obecně považuje moment, kdy jsou lidé konfrontováni se skutečnostmi, které nejsou schopni lidově řečeno „vydýchat“. Co se tím rozumí? Zejména takové situace, které v nich vyvolávají zvýšený neklid, protože jsou v rozporu s jejich přesvědčením a představami.
Pokud je dotyčný třeba z vaší rodiny a vy mu hodláte pomoci, měli byste být dopředu připraveni na to, že to nebude zrovna snadné. A v případě dětí a mládeže, která se vůči dospělým ráda vymezuje, to může platit dvojnásob.
„Odchod do sekty může být následkem touhy emancipovat se vůči přílišné rodičovské péči, nebo naopak reakcí na náhlou ztrátu vazeb s blízkými lidmi. Může být ale také výsledkem příliš autoritativní náboženské výchovy, nebo naopak důsledkem její totální absence. Výsledkem takového zhodnocení by nemělo být obviňování, ale spíše pochopení motivů takového jednání,“
řekl LP-Life religionista a vysokoškolský učitel Zdeněk Vojtíšek.
Podle něho je podstatné, abychom se vzdali naděje na rychlá a snadná řešení. Naše možnosti jsou ve skutečnosti spíše omezené. V řadě případů dosáhneme pouze na to, že budeme mít s dotyčným korektní vztahy. I to je ale malý úspěch, protože jindy spolu třeba obě strany přestanou komunikovat úplně.
„Nátlakové jednání bývá zpravidla zbytečné a kontraproduktivní,“
potvrzuje Zdeněk Vojtíšek a dodává, jak se zachovat v případě, když o vstup do sekty usiluje vaše dítě:
„Udržujte si naději a pozitivní výhled do budoucnosti. Je velkou výhodou, když se mohou obě strany vzájemně podporovat a povznést se nad finanční, společenské, a dokonce snad i zdravotní důsledky, které dítěti jeho angažmá v sektě může způsobit. Sektu je možné vidět i jako prostředí, které pomůže dítěti dospět a které mu může poskytnout zkušenosti, využitelné v jeho dalším životě.“
Ať již chceme, nebo ne, sekty jsou neoddělitelnou součástí moderní společnosti. Jejich členové se snaží od většiny populace separovat a žít podle jiných pravidel. Může se nám to třeba i nelíbit. To je ale asi tak všechno, co s tím lze většinou dělat. Zbývá proto asi jediné - na různorodost názorů, postojů a chování si zvyknout. Každý jsme prostě jiný.
Zdroje: Novinky.cz, Sport.cz, Wikipedia, Český statistický úřad, vlastní dotazování
