Na férovku: Krize kufrů na pražském letišti. Náraz levné ekonomiky do zdi

Zatoulané zavazadlo během jeho odbavování na letišti je noční můrou každého cestovatele. Obvykle nic častého, ale velká nepříjemnost pro toho, kdo má právě smůlu. Na pražském letišti se však problémy se zavazadly staly masovým jevem.

Provoz letiště se nechal zaskočit mimořádné silným turistickým ruchem, handlingová firma narazila na nedostatek pracovních sil a průšvih byl na světě. Cestujícím opravdu není co závidět, za své dovolenkové zájezdy zaplatí nemalé peníze také pro to, aby se nemuseli příliš namáhat organizací celého výjezdu. Právě u charterových letů speciálně vypravených pro zájezdy cestovních kanceláři propukly největší problémy se zavazadly.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Show property

V 50. letech dovolenou nepoznali, nyní místo na chalupu létají do Egypta

Fakticky je celý problém jen epizodou, která v ruchu dní za chvíli vyšumí. Konec konců dnes se už začíná situace kolem zavazadel zlepšovat, hlásí provoz letiště. Možné je všechno, ale kuriózní epizoda je zdviženým prstem směrem k tomu, kam se naše společnost ubírá.

Ještě generace narozené v 50. letech v dětství pravidelné letní dovolené zhusta ani neznaly. Jde o dnešní penzisty, kteří často vyměnili víkendové výpravy na chalupu, za pravidelné lety do Egypta a jiných celoročně slunných destinací. Za jeden život se diametrálně změnila perspektiva toho, na co si průměrně pracující člověk u nás vydělá a platí to pro celý vyspělý svět.

Cestování má řadu benefitů pro psychiku člověka, odpočine si od každodenních starostí a obhlídne, jak vypadá svět mimo vlastní dvorek. Jenže rostoucí blahobyt má svou odvrácenou stránku věci. Je to jak s automobily mezi paneláky. Bytové domy nebyly dimenzované pro to, aby v jejich okolí existovalo parkování pro automobil v každé domácnosti neb tehdy zdaleka ne každý auto vlastnil. 

Dnes v těchto bytech běžně žijí jedinci, kteří mají osobní a služební automobil, ale trápí je, že nemají, kde zaparkovat. Kdyby se všichni politici na městských radnicích postavili na hlavu, prostě v dané lokalitě není místo.

Ani dovolenkový strom neroste do nebe

Svědky podobného fenoménu jsme i na letišti. Zájezd k moři v Řecku, Itálii nebo Turecku si může dovolit každý, kdo chodí do práce a je alespoň částečně finančně gramotný, tj. nerozfrcá okamžitě vše, co si vydělá. Vyrazit tímto způsobem je možné i několikrát do roka. Cestovky nabízí letecké zájezdy od pár tisíc na hlavu. Jakoby bylo všeho dost pro všechny. Jenže nekonečno neexistuje.

První náraz přišel na letišti, kde došlo k překvapení, že nabídka si našla poptávku. Druhý pak u pracovníků, kteří zavazadla obsluhují. Nepodařilo se sehnat dost sezónních dělníků, jejichž mzdy zdaleka nedosahují na průměrný výdělek. Nedobré podmínky se odrazily v nezájmu práci vykonávat, jenže kdyby dělníci nebyli sezónní, ale celoroční a kdyby si vydělali více peněz, zájezdy by asi byly dražší a už by o ně možná nebyl takový zájem.

Ekonomika lidské společnosti má své zákonitosti a omezení. Kufrová krize nám může být příkladem, jestli např. láska ke konzumu všeho druhu nemá své hranice. Automobilů se do našich měst vejde méně, než by nám bylo pohodlné, letadel se na letiště vejde trochu méně než si můžeme dovolených nakoupit a méně snězených řízků prospěje nejen číslovce na váze, ale i ekologické zátěži. 

Jez do polosyta, pij do polopita, říká moudré přísloví, a že neroste žádný strom do nebes říká jiné. Pokud se ověřenými pravidly nebudeme řídit, musíme se smířit s kufrovou krizí nebo nemožností zaparkovat před domem.

P.S.: Autor se v době vzniku textu vrací z letecké dovolené u moře a doufá, že se v Česku setká se svými kufry.

Zdroje: irozhlas.cz, seznamzprávy.cz, autorský článek, komentář