Koruna nás před inflací chránila. Česká ekonomika může být zasažena Trumpovými cly nejvíce, říká ekonom Lukáš Kovanda

Jak jste se dostal ke své profesi?

Vlastně už ani nevím, co bylo tím primárním impulsem. Spíš to byla snaha jaksi porozumět světu kolem mě a ekonomie snoubila v sobě pohled řekněme humanitní vědy a také tam byla exaktní stránka. Ekonom musí zvládat celou řadu výpočtů, ale dnes matematické modely jsou prakticky neodlišitelné od těch ekonomických nebo těch modelů exaktních věd. Líbilo se mi, že tam docházelo ke kombinaci těchto světů. Humanitní, neboli společenské, vědy se v té ekonomii prolínají, a protože jsem se necítil být vyloženě ani humanitně založený ani vyloženě exaktně, tak ta ekonomie byla pro mě nejvhodnější kombinací. Zlatá střední cesta.

Napadlo mě, jestli používáte při své práci umělou inteligenci?

Zatím příliš ne, ale je to určitě otázka jenom času, kdy se tak stane. Zatím mám problém ten, že často pracuji s těmi nejaktuálnějšími daty, která nemusí být dostupná. Umělá inteligence není často tak zazdrojována, byť to není asi případ všech těch aplikací a platforem, ale může to tak být. Dává to určitou nejistotu mně, jako zpracovávateli těch informací. Takže potom ztrácím čas tím, že ověřuji, zda ta umělá inteligence ta data bere z relevantních zdrojů. Pro mě to v tomto ohledu zatím taková úspora není.

Luxusní byt na prodej na Praha 9 - 114m, Praha 9

Show property

Vy máte doktorát. Jak vzpomínáte na svá studijní a vysokoškolská léta?

Já jsem studoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy na tamním Institutu ekonomických studií. Tam jsem vystudoval magisterský obor a následně jsem pak dělal už doktorát na Vysoké škole ekonomické, což byla pro mě také zajímavá zkušenost. Mohl jsem porovnat ty dvě školy. O Fakultě sociálních věd se hovoří, že je zaměřená spíše na tu teoretickou ekonomii a o té druhé, že je spíše pro manažery nebo podnikatele. Měl jsem tu možnost to vnímat a úplně bych takto ostré vyhrazení nemaloval. Znám lidi, kteří byli úspěšní na Fakultě sociálních věd a nejsou to teoretičtí ekonomové, ale manažeři, a naopak jsou lidé, kteří mají diplom z Vysoké školy ekonomické a věnují se spíše, ať už na Ministerstvu financí nebo v České národní bance, té akademičtější a teoretičtější ekonomii než tomu praktickému uplatnění ekonomických znalostí.

Jaký byl Váš největší ekonomický omyl? Něco, kde jste s odstupem času výrazně změnil svůj pohled.

Člověk neustále přizpůsobuje to své vnímání a náhledy měnícím se okolnostem. Podle mě je ale nutné zachovávat nějakou základní konzistentní dějovou linku. To, kde jsem se mýlil byl určitě covid. Předpokládal jsem, že dojde k mnohem hlubším propadům ekonomiky a měl jsem pocit, že to bude srovnatelné s rokem 2009 s globální finanční krizí. Že dojde třeba k poklesu cen nemovitostí nebo i k problémům v oblasti prodeje automobilů, protože víme, že v roce 2009 dokonce česká vláda uvažovala o šrotovném, v Německu dokonce šrotovné zavedeno to bylo, což znamená určité bonusy ze strany státu za to, že si necháte sešrotovat staré auto a koupíte si nové. Mělo to podpořit trh s auty v době, kdy kvůli nějaké krizi je v útlumu a není poptávka, lidé se bojí utrácet, nemají peníze, jsou propouštěni z práce atd. To jsem čekal, že se stane v tom covidu. To se nestalo a ten důvod je prostý. Vlády, a nejen česká, byly daleko ochotnější utrácet velké peníze a velmi se zadlužovat za to, aby udržely ekonomiku nad vodou, i když v podstatě byla zavřená. Rozdíl mezi globální finanční krizí a tou krizí covidovou byl ten, že v to roce 2009 vzniklo velké riziko protistrany. Banky si nevěřily, nebyly ochotny úvěrovat i navzájem mezi sebou za příznivých podmínek to táhlo nahoru úrokové sazby nebo ty rizikové prémie úrokových sazeb, abych byl přesnější. Proto tedy pak samozřejmě centrální banky snižovaly zase své úrokové sazby, aby tlumily dopad té vyšší úrokové rizikové přirážky. Byla to krize protistrany nebo krize související s rizikem protistrany. Byla to krize, která vznikla uvnitř ekonomického systému. Ta krize covidová naproti tomu nebyla příznakem nějakého porouchání ekonomického systému nebo nedůvěry bank a růstu těch rizikový přirážek úvěrů, ale byla to zkrátka krize, která nebyla ekonomického původu, ale původu řekněme zdravotního nebo nějaký exogenní šok, jak říkají ekonomové, který zasáhl ekonomiku zvenčí. Kdežto ta krize předtím byla vzniklá jakoby uvnitř ekonomického systému. Nicméně se pak dalo čekat, že to vyústění bude podobné, ale další velký rozdíl těch dvou krizí byl právě ten, že vlády mnohem ochotněji nalévaly záchranné peníze do ekonomiky, a nejen do české. Takže to mě asi překvapilo nejvíce, že se nepotvrdilo to, že zkrátka můžete vzít z docela nedávné historie nějakou krizi a uplatnit ji na to, co se děje nyní, protože ten postoj státu se za tu relativně krátkou dobu proměnil. Musím říct, že takový přístup jsem opravdu nečekal.

Guvernér České národní banky pan Aleš Michl prohlásil, že letos bude rokem finanční stability a nízké inflace. Souhlasíte s ním?

Nízká inflace asi bude. I když od České národní banky nemůžeme nikdy slyšet nic jiného. Ona musí vždycky jaksi vysílat uklidňující signály. Ona má velký vliv na smýšlení společnosti. Ta inflace je trochu samozřejmě i psychologický fenomén, protože lidé očekávají zdražování, růst cen, růst cenová hladiny, tak se mohou projevit určitá sebenaplňující se proroctví v tom smyslu, že třeba budou agilnější ve mzdovém vyjednávání. Když se bojí toho zdražování, tak už si budou připravovat půdu a budou tlačit více na růst mezd a samotný růst mezd vyvolá tu inflaci, kterou by ti lidé nepociťovali, pokud by v prvním sledu nebyli vystrašeni tou inflací. Takže proto je důležité vysílat důvěryhodné signály, což právě činí ČNB, když říká, že inflace bude nízká, tak tím vysílá signál „lidé podívejte se, nemá cenu se teď stresovat, chodit za zaměstnavatelem, odbory nemají razantně hrozit stávkami za vyšší mzdy, protože zkrátka neočekáváme, že by ta inflace měla být nějaká vykolejená, že bude zkrátka v tom tolerančním pásmu, takže se nemusíte bát.“ Samozřejmě také jsou ta inflační očekávání potom navěšena na očekávání podniků, na jejich plánování a rozpočtování. Když očekávají vyšší ceny, tak zase mohou omezovat třeba investice, což pak zbytečně dusí ekonomiku. Banky se mohou zdráhat jít s úrokovými sazbami níže, což také dusí ekonomiku. Projevuje se to na dluhopisovém trhu, kdy ti dluhopisoví obchodníci vnímají to, co říká ČNB, je to pro ně relevantní zdroj. To všechno potom vede k tomu, že ta ekonomika může celkově podávat horší výkon, než kdyby ta inflační očekávání byla takzvaně ukotvenější. Takže ta psychologie hraje důležitou roli, ta očekávání hrají důležitou roli a od ČNB nemůžeme slýchávat nic moc jiného, než že to bude dobré a lepší, že se to zkrátka bude držet stabilní. Je nutno ale říci, že ani jiné instituce nemají ve svých prognózách nyní to, že ta inflace by měla výrazně někam ustřelit. Naše banka očekáváme, že v tom průměrném celoročním pohledu bude ta míra meziroční inflace 2,3 %, to znamená o 0,1procentního bodu menší inflace než v letošním roce.

Dlouhodobě rezonuje v České republice téma o přijetí eura. Co by to znamenalo, kdyby Česká republika přijala euro? Je to v dohledné době reálné?

To záleží na politicích. Jaké bude složení sněmovny v příštím volebním období, tedy jaké budou výsledky letošních voleb. Kdo bude vládnout České republice. Pokud to budou strany té současné pětikoalice, tak je docela pravděpodobné, že se učiní nějaké kroky směřující k přijetí eura. Pokud naopak bude vládnout spíše ta současná opozice, tak nečekám jakékoliv další kroky k přijetí eura v tom dalším funkčním období. To znamená, že už není ani šance v podstatě, že bychom do roku 2030 zahájili kroky k přijetí eura. Naopak pokud bude vládnout koalice podobné té stávající, čemuž zatím ty průzkumy veřejného mínění spíše nenasvědčují, ovšem do voleb je dlouho a může se stát hodně věcí, tak v takové případě je pravděpodobnost, že by ČR mohla mít euro ještě před rokem 2030. Znamenalo by to, že Česko předně přijde o svoji nezávislou měnovou politiku. Což znamená, že úrokové sazby už by nebyly stanovovány ČNB, ale byly by určovány Centrální bankou ve Frankfurtu. To má samozřejmě i své velké nevýhody vedle určitých výhod, jako je velikost eura coby měny dávající větší jistotu.

Jak by to ovlivnilo běžného českého občana?

Pokud se zaměříme zrovna na tu poslední krizi energeticko-inflační, která se vyhrotila v souvislosti s pádem ruských vojsk na Ukrajinu, tak je třeba říci, že Česko by mělo vyšší inflaci. Což je možná překvapivé, protože někteří říkají, že jsme tu inflaci měli proto, že máme stále korunu a nemáme ještě euro. Opak je ale pravdou. Je to naopak koruna, která nás chránila před ještě vyšší inflací. Já vím, že hovořit o tom, že nás chránila před inflací, když inflace v polovině roku 2022 vystoupala až na 18 % je možná úsměvné, ale my si musíme říct, že bez koruny by to bylo třeba 25 %, jako měli v Estonsku, které platí eurem. Prostě my bychom neměli tu svoji nezávislou měnovou politiku a ten Frankfurt, odkud by byla řízená tato politika, přece začal zvedat úrokové sazby až o rok později než ČNB a zvedl je všehovšudy nejvýše na 4 %, zatímco ČNB na 7 %. To znamená, že my jsme díky této naší vlastní měnové politice mohli při té inflaci bojovat agresivněji, než by s ní bojoval Frankfurt, kdybychom už nyní mu odevzdali prostřednictvím sdílení eura svoji pěnovou politiku.

Vy jste trošku nakousl moji další otázku, která se týká politických prognóz. Co by znamenala vláda Andreje Babiše? Co by z pohledu ekonomiky mohla přinést?

V této chvíli to je obtížné říct, protože jsme neviděli ještě ani volební program. Kdybychom ho ale viděli, tak další věc je, s kým by Andrej Babiš vládnul. Případně pokud vládnou vůbec bude, což není vůbec jisté, protože vzpomeňme na poslední volby, kdy byl také vítězem voleb, ale neměl koaliční potenciál, takže nakonec vlastně u vlády není. Jestli bude vládnou s ODS, jestli bude vládnou s Motoristy, jestli bude vládnout s SPD, tak od toho se samozřejmě potom bude odvíjet ten program. Asi bych čekal, že se bude nějakým způsobem snažit reformovat důchodovou reformu znovu a nějakým způsobem ji pozměnit, protože do toho vložilo hnutí ANO velký politický kapitál. Asi by se v nějaké obdobě vrátilo EET, její stažení také hnutí ANO dlouhodobě kritizuje. Nečekal bych, že by se nějak snižoval dluh, to ostatně říká i tuším sám pan Babiš, že to není ta priorita a že to není ani nutné. Také bych očekával, že nějak významně nebudou narůstat žádné významnější daně. Možná se zvýší daň z nemovitosti pro cizince zemí mimo EU. Teď jsem zaregistroval, že tam chce okopírovat ten španělský nápad s tou 100procentní daní pro investory do nemovitostí ze zemí mimo EU, což by asi schladilo poněkud poptávku po nemovitostech v ČR a spíše by to zmírnilo růst cen nemovitostí. Vytvořilo by to určitý tlak na pomalejší růst cen nemovitostí v Česku, z čehož by potom mohli benefitovat české domácnosti, ale že by to vedlo k nějakému výrazně dostupnějšímu bydlení, to určitě ne. Za tímto účelem se musejí dělat jiné kroky typu lepší stavební legislativa, lepší územní plánování atd.

Co se týče té důchodové reformy, tak řeší ji podle Vás současná vláda dostatečně? Neměla by se v tomto změnit česká mentalita? Neměli bychom spíše občany učit, ať se zkrátka o sebe snaží starat sami i po té finanční stránce namísto toho, aby spoléhali na stát?

Ano, měli by se starat, a to je myslím role politiků, aby to vštěpovali veřejnosti. Aby říkali spořte si už od toho věku 20, 25 let. Já vím, že se to může zdát předčasné, ale není tomu tak. Má to smysl a má smysl investovat už v tomto věku, třeba 500 korun měsíčně. Politici by měli jaksi jasně, protože mají velkou možnost promlouvat k veřejnosti skrze média a další platformy, tento svůj vliv využívat v tom smyslu, že budou veřejnost upozorňovat, že pokud nechce žít ve stáří o vodě a suchém chlebu, tak že by měla něco dělat pro své zajištění na stáří už v relativně mladém věku a že to má své velké výhody. Dokonce i kdyby byly důchody nějak zajištěny, tak to investování v mladém věku je stejně dobrá věc, která vám výrazně může rozšířit váš majetek v tom věku, když už pomalu nejste produktivní, musíte do penze, protože už prostě na to nemáte fyzickou sílu, chcete si ve stáří užívat tzn. ve věku 60, 65+, tak v tomto věku, kdo myslí na investování už o těch 40, 35, 30 let dříve, tak vlastně bude sklízet sladké ovoce. To si myslí, že si právě příliš Čechů neuvědomuje, a to nemusíte investovat žádné obrovské prostředky. 500 korun měsíčně zezačátku pravidelně investovat a vlastně v těch 40 letech budete mít obrovský náskok před někým, kdo teprve v těch 40 na tohle začíná myslet a on nemá prakticky možnost vás dohnat, pokud jste začali v těch 20, 25 letech.

S tím souvisí i Doplňkový investiční produkt tzv. DIP. Mám pocit, že ta očekávání finančních institucí byla poněkud větší, co jsem tak zaznamenal. Jak to vnímáte vy? Byla tam dostatečná informovanost ze strany vlády apod.?

Asi zjevně ne. Ten DIP se tak jaksi objevil znenadání. My jsme i na to téma dělali i určitý televizní pořad, ale evidentně to nezarezonovalo tolik u české veřejnosti, jak by si třeba i vláda přála. Myslím si, že to je dobrý produkt, že to je krok správným směrem. Prostě ten Dlouhodobě investiční produkt je jakési daňové zvýhodnění jak ze strany toho samotného investora, zaměstnance, tak ze strany jeho zaměstnavatele. Zvýhodnění je investování to znamená, má to jaksi umetat cestičku k tomu, aby právě Češi mysleli už relativně záhy poté, co nastoupí na tu svoji profesní kariéru na to, že by si část vydělaných peněz měli odkládat a měli by je zhodnocovat investováním. Bohužel zatím ten zájem není takový, jaký by asi byl ideální. Tak snad je to jakási porodní bolest, dětská bolest. Až ten DIP více vstoupí do povědomí, tak bude úspěšnější, bude o něj větší zájem. Zde je opět role politiků, aby veřejnosti vysvětlovali, v čem je výhodnost toho DIPU a že to je pro jejich vlastní dobro, aby pak mohli mít stáří, které už se bude podobat tomu stáří a penzi těch jejich nedostižných ideálů jako jsou švýcarští nebo němečtí důchodci, které v této souvislosti často vzpomínají.

Co z Vašeho pohledu znamená pro světovou politiku zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem?

Velké nejistoty. Na druhou stranu pro Evropu to může být velký zásadní budíček. Takže já to určitě nevnímám čistě negativně, byť česká ekonomika může být mezi těmi, které budou vůbec nejvíce zasaženy těmi cly, protože podle studie Dánské konfederace průmyslu hrozí v Česku, že o práci přijde zhruba 55 tisíc lidí, kvůli Trumpovým clům. Česko také může přijít v roce 2027, kdyby byl ten maximální náběh, pokud tedy už začne v letošním roce zavádět ta cla, tak by mohl být ten náběh takový, že česká ekonomika přijde za rok kvůli těm clům o zhruba až 300 miliard korun. To není zanedbatelná suma a je třeba s tím počítat, byť si myslím, že Donald Trump nakonec ta cla v té plné palbě, tak jak je sliboval ve své předvolební kampani zavádět nebude, že se bude spíše snažit vytvořit určitý tlak na EU, na Čínu i na Českou republiku, aby zkrátka mu tyto země vycházely vstříc. Už to vidíme nyní, kdy má zájem koupit Grónsko, tak hrozí Dánsku, pod nějž Grónsko spadá, že pokud mu Grónsko neprodá, nepřepustí, tak že uvalí na Dánský dovoz do Spojených státu velmi vysoká cla. Takže on se těmi cly bude snažit jaksi dosahovat svých cílů, a pokud splní ta daná země tyto cíle, pokud vyjde vstříc Trumpovým požadavkům, tak si myslím, že ta cla zavádět nemusí. V českém kontextu by to mohlo být to, že bude žádat opravdu abychom dávali na svoji obranu třeba, nevím, jestli těch 5 %, jak říká, ale určitě víc než ta 2 %.

Moc děkujeme za rozhovor.

Zdroj: autorský text, vlastní dotazování