Pobyt každého uživatele na internetu vytváří rozsáhlou digitální stopu plnou osobních údajů. Tyto informace mají velkou marketingovou hodnotu a čile se s nimi obchoduje. Zahlazování stop je při tom velmi obtížné a do důsledku v podstatě nemožné. Zanechané osobní údaje jsou zdrojem kyberútoků, které jsou čím dál častější a dodržovat preventivní opatření doporučuje i Ministerstvo vnitra a Policie ČR.
Dnes bychom asi jen těžko hledali člověka, který pravidelně nesurfuje na internetu. Pohyb v globální sítí však není žádnou anonymní činností. Weby ukládají celou řadu dat o svých uživatelích. Zbytkům těchto záznamů se říká digitální stopa. Ta na jednu stranu umožňuje hladký chod a přístup do svobodného světa informací, na druhou stranu jsou digitální stopy cenným obchodním artiklem a bohužel i zdrojem kyberkriminality.
Podobně jako lidská psychika má svou vědomou a nevědomou část, tak i digitální stopy vytváříme s vědomím toho, že nějaká data vznikají (typicky psaní zpráv, ukládání fotek, loginů nebo psaní příspěvků v diskuzních fórech). Pokud nechceme za sebou nechávat širokou informační brázdu, výše uvedené činnosti jdou omezit, ale v případě psaní mailů je velmi obtížné je zcela vypustit.
Ještě složitější situace panuje kolem nevědomé části digitální stopy. Informace se totiž ukládají takřka bez vědomí samotného uživatele. Jde především o data týkající se IP adres, termínů zadávaných do vyhledávačů či údajů o čase stráveném na jednotlivých webech (to dělají slavné cookies). Důsledné zahlazení se v tomto případě v podstatě rovná úplnému odstřihnutí od internetu.
Digitální stopy při tom zpravidla mají i lidé, kteří se dokáží vymanit z osidel internetu. Nemají totiž v rukou to, že jejich digitální stopu utváří další uživatelé. Příkladem může být uložení hromadné fotky bez vědomí všech přítomných lidí. K tomu stačí focení na místě s přítomností většího množství neznámých lidí. Takovéto fotky "bez souhlasu" při tom vznikají v masivní míře nejen na turisticky exponovaných místech.
Asi jen málokdo si nepovšiml situace, kdy si prohlíží nějaké zboží v e-shopu a záhy mu na všech možných webech vyskakují reklamy s tímto produktem. Přesně takhle vypadá nejčastější marketingové využití digitální stopy. Globální firmy jako Meta (Facebook, Instagram...) nebo Alphabet (Google, YouTube...) na tomto přístupu postavili svoje výdělky, které je vynesly mezi nejdražší firmy světa.
Personalizovaná reklama je sice velmi účinná a přináší zisky jak obchodníkům, tak zprostředkovatelům sbírajících data (typicky zmínění technologičtí giganti), ale ve výsledku jde jen o to, že si zboží člověk koupí na jiné adrese než původně zamýšlel. Zároveň můžou být zdrojem horší internetové kriminality.
"Digitální stopa, kterou za sebou zanecháváme, se může stát nástrojem pro kyberútoky. Ať už jde o phishing, podvodné investice či neopatrné sdílení citlivých údajů. Prevence, osvěta a jakákoliv další aktivita, která pomáhá vytvářet bezpečnější digitální svět, je proto důležitá,“
varuje aktuálně i ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
Ačkoliv jsme podle svých digitálních aktivit dobře vystopovatelní a zcela zahladit své kroky je takřka nemožné, neznamená to, že nezbývá než tímto směrem rezignovat. První krok v prevenci spočívá v oblasti vědomého vytváření digitální stopy
„To, co považujeme za neškodný příspěvek, může být v budoucnu zdrojem problémů, které ohrozí nejen nás, ale i naše blízké. Ochrana soukromí začíná obezřetností – čím pečlivěji zvažujeme, co sdílíme, tím lépe chráníme sebe i své blízké před mnohdy podceňovanými riziky digitální stopy,”
doporučuje vedoucí odboru prevence Policejního prezidia ČR Zuzana Pidrmanová.
Rozhodně nejde o abstraktní záležitosti. Podle standartní digitální stopy jsme identifikovatelní na 90 až 99 %. K ochraně osobních údajů pak můžeme využít celou řadu dalších kroků: používat VPN, mazat staré uživatelské profily, nepoužívat veřejné Wi-Fi sítě (na ně hackeři často cílí), dávat pozor na povolení dávána aplikacím a využívat anonymní režim prohlížeče. Řada kroku vyžaduje už pokročilou znalost práce s informačními technologie, ale zamyslet se nad tím, co sdílíme na sociálních sítích zvládne každý.
Zdroje: autorský text, TZ, Ministerstvo vnitra, Totalservice.cz, Internetembezpečně.cz