Pohřeb papeže Františka připomene odkaz muže, jenž se do dějin katolické církve zapsal řadou pozoruhodností. Byl prvním papežem, jenž pocházel z amerického kontinentu. Současně patřil k těm církevním hodnostářům, kteří se nebáli komentovat témata, jež byla pro valnou většinu jeho předchůdců tabu - homosexualitu, stejnopohlavní sňatky či sexuální zneužívání duchovními. Jaký tedy ve skutečnosti byl?
Papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, se narodil v argentinském Buenos Aires. Jeho rodiče utekli z Itálie před nastupujícím fašismem Benita Mussoliniho. Byl neposedné dítě. Řádové sestry na něj vzpomínaly jako na „malého ďáblíka“. Ve svých dvanácti letech se zamiloval do dívenky Amalie. Její rodiče ale vztahu nepřáli. V dopise jí tehdy napsal, že je pro něho jediná. A pokud si ji nevezme za ženu, stane se knězem. Nakonec to dotáhl mnohem výše. Kontroverze, které jeho osobnost provázely, ale zůstaly.
Kariéra
Ruku v ruce s tím, jak postupně stoupal v žebříčku církevní hierarchie, stával se čím dál známějším. Jako profesor teologie na jezuitské fakultě vyučoval literaturu, psychologii, filosofii a teologii. Ovládal několik jazyků: vedle italštiny a španělštiny komunikoval rovněž německy a latinsky.
V roce 2001 byl jmenován kardinálem a hned o čtyři roky později byl už jedním z kandidátů na papeže. Na svůj největší úspěch si však musel ještě několik let počkat. Až do svých 75 let.
Takový obyčejný život ve Vatikánu
Na výběr nového papeže, který měl nahradit Josefa Ratzingera, se 12. března 2013 čekalo až do pátého kola. Teprve poté mohlo být oficiálně oznámeno, že na papežský stolec usedne právě Bergoglio. Jako vůbec první papež v dějinách církve si na počest sv. Františka z Assisi zvolil jméno František.
O tom, že se bude tentokrát jednat o trochu „jiného“ reprezentanta církve, se mohli všichni přesvědčit již po pár dnech úřadování. Některé osobní záležitosti, včetně telefonování, si totiž dál zařizoval sám. Své o tom mohl vyprávět recepční ve vatikánské rezidenci jezuitů. Když prý při zvednutí sluchátka uslyšel, že volá papež František, odvětil na to nevěřícně těmito slovy:
„Ano? A já jsem Napoleon.“
Františkova skromnost a střídmost se prokázala také v jiných ohledech. Žil prý v malém bytě, kde si vařil, a po městě se občas přesouval veřejnou hromadnou dopravou.
Sexuální zneužívání
Kromě úsměvných historek musel ale František čelit řadě narůstajících problémů. Obraz církve v očích veřejnosti začaly čím dál častěji poškozovat sexuální skandály katolických duchovních. Opakovaně je otevřeně odsoudil a omlouval se za ně. Také proto byl v roce 2013 údajně odvolán státní sekretář Tarcisio Bertone, jehož jméno bylo spojováno nejen s úniky důvěrných dokumentů o korupci a mocenském boji ve Vatikánu, ale také právě s odhalením těchto sexuálních praktik. V roce 2019 pak papež pořádal vůbec první konferenci čelných představitelů katolické církve, jež se takovým zneužíváním zabývala.
Přesto se kritice nevyhnul ani on sám. Důvod? Měl údajně krýt některé přestupky dalších hodnostářů. Týkat se to mělo obvinění vznesených proti kardinálu McCarrickovi či jmenování kardinála Danneelse delegátem synodu o rodině poté, co se ukázalo, že se pokoušel ututlat zneužívání páchané biskupem Vangheluwemem.
Být gayem není zločin
Další rozbuškou, která vyvolávala diskuse, byl pak Františkův přístup k homosexualitě. Nejdříve totiž tvrdil, že sňatky homosexuálů ztělesňují „destruktivní záměr proti Božímu plánu“ a adopci dětí homosexuálními muži považoval za „formu diskriminace dětí“, na celosvětovém setkání mládeže v Brazílii v roce 2013 ale prohlásil, že nepovažuje za správné tyto menšiny soudit. A to ani v případě, že se jedná o kněze.
V rozhovoru pro agenturu AP pak František uvedl, že postihy homosexuálů, k nimž v některých částech světa stále dochází, jsou „nespravedlivé“.
„Být gayem není zločin. Ano, je to ale hřích. Dobře nejprve rozlišujme mezi hříchem a zločinem. Hříchem je také nedostatek lásky,“
řekl agentuře AP.
V dokumentu Francesco v roce 2020 dokonce registrované partnerství homosexuálů podpořil, když uvedl, že homosexuálové mají právo žít v rodině, protože jsou to „děti boží“. Zmínil v té souvislosti případ Andrea Rubera, který spolu se svým partnerem adoptoval tři děti. Rubera zároveň s tím ale řešil problém, jak je vychovávat jako katolíky na lokální faře, aniž by jim způsoboval jakékoliv trauma.
Na konci loňského roku Svatý stolec oficiálně oznámil, že duchovní mohou žehnat nesezdaným a stejnopohlavním párům. Navzdory tomu, že je nadále neuznává a nepovažuje je za rovnocenné partnerství.
Františkova lidskost se paradoxně prokazuje i po jeho smrti. Před nedávnem schválil plány, jak papežský pohřeb zkrátit a zjednodušit. Zatímco předchozí pontifikové byly pohřbívání ve třech rakvích z cypřiše, olova a dubu, ten zatím poslední má jen jednoduchou dřevěnou rakev vyloženou zinkem.
Doba, během níž František církev vedl, byla plná změn a turbulencí. Své věřící však rozbouřenými vodami dokázal provést se ctí. Povede se to také jeho nástupci?
Zdroje: Wikipedia, Ceskenoviny.cz, AP
