Operní režisérka Veronika Loulová: Češi nejsou zvyklí za kulturu platit, umělec to přeci dělá rád

Vzpomenete si na první moment, kdy jste se zamilovala do opery?

Já jsem v operním prostředí vyrostla, takže nedokážu vyselektovat ten určitý moment, kdy přišlo zamilování. Celoživotně je pro mě opera něco přirozeného, můj otec zpíval v operním sboru a já jsem tam jako dítě vždy někde pobíhala nebo seděla v hledišti. Takže je to spíš něco velmi přirozeného.

Vy sama zpíváte, nebo se věnujete jinému umění?

Studovala jsem zpěv, ale všechno opravdu v hobby rovině a abych tomu rozuměla. Nemám žádné umělecké ambice mimo režii, ale začínala jsem jako herečka, byla jsem také filmová herečka. Pro kamarády občas ještě hraju, ale je to spíše na rekreační úrovni.

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Show property

Jak se vám podařilo se v tak brzkém věku dostat na pozici šéfky opery Moravského divadla?

Měla jsem kolem sebe dobrý tým lidí, které kolem sebe stále mám, a založila jsem s nimi projekt RUN OPERUN, vedu je asi 8 až 9 let. Máme dobrou koncepci. Když dáte dohromady tým lidí, kteří dokáží vychytat všechny části, které jsou k té dobré koncepci potřeba, tak to není zas tak těžké.

Vy jste založila v roce 2015 projekt RUN OPERUN, který má za cíl přiblížit lidem, kteří se o operu nezajímají. Pozorujete úspěch? Roste díky Vám zájem o toto umění?

Určitě ano. Když jsme dělali velký open air představení na Letné, všimli jsme si, že není snad ani možné, kolik je tam mladých lidí, kteří nejsou klasickými operními fanoušky. Myslím si, že to u nich odbouralo nějaký primární strach a že ta opera u nich zůstane jako zážitek v jejich srdcích a třeba přijdou znovu.

Run Operun také nabízí službu operního flashmobu. Můžete nám přiblížit, o co se jedná?

Kromě neziskové/edukativní části máme také komerční část, která vydělává na tu část neziskovou. To znamená, že když si nás klienti objednají na různé večírky, eventy atd., tak tím sponzorují neziskovou část. Operní flashmoby, to je naše nejoblíbenější komerční složka, kdy převlečeme operní zpěváky za různé profese, nejčastěji číšníky, bodyguardy, uklízečky atd. V jednu chvíli se ta opera spustí, vznikne na základě nějakého jednoduchého scénáře, odehraje se a poté zmizí, jakoby tam nikdy nebyla.

Setkala jste se někdy s nějakou zajímavou reakcí?

Jednou jsme měli reakci, že jsem si myslela, že to pána složí. Flashmob začínal rozbitím skleničky a on chtěl dotyčnému pomoct. Ten dotyčný začal zpívat a pán se vylekal. Většinou to ale je prvotní šok, pak úleva a potěšení.

Jaké jsou největší problémy při šéfování divadla? Jsou to finance, umělci, návštěvnost?

Finance jsou hlavním problémem, jsme na hranici proveditelnosti, protože máme velké cíle a chceme operu rozšířit, aby byla po všech stránkách perfektní. Ty finance jsou oproti zahraničí velmi nízké, takže je to neustálý balanc na hraně nějakého dluhu. Toto je asi nejtěžší.

Jak jsou na tom Češi s kulturou? Jsme národ kultivovaných lidí, nebo jsme spíš “burani”?

Já si myslím, že Češi jsou ohromně kulturní národ i tím, kolik mají třeba i v hudbě známých skladatelů a podobně. Ale nejsou zvyklí za kulturu platit, je tam nějaký pocit, že by to mělo být zadarmo, přístupné a ten umělec to přeci dělá rád. To je ta horší stránka. Jinak si myslím, že Češi hodně chodí za kulturou, potřebují ji k životu a do jejich života přirozeně patří.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Show property

Proč by lidé měli chodit za kulturou?

Když se člověk nějakým způsobem stará o svoje tělo, o své fyzično, tak by se měl starat i o svou duši, a tu posílíme právě kulturou. Zajít na představení je takový vitamínový boost pro duši, který vás na nějakou dobu vyživí a udělám vám dobře. Myslím, že to patří k životu, starat se o svou duševní i fyzickou stránku.

Jak to je s kulturou po covidu, v současné krizi? Cítíte úbytek návštěvníků?

V rámci vln covidu to bylo velmi složité, i vedení organizace, kvůli testování atd. Mohlo se hrát, nemohlo se hrát, pořád se to měnilo. Ale mám pocit, že potom, co restrikce povolily, tak naopak chodí mnohem víc lidí, nechci to ale zakřiknout. Mám pocit, že lidé zjistili, jak jim to chybí, představení v divadle máme poměrně vyprodaná i s RUN OPERUN v Praze. Lidem třeba došlo, že o to nechtějí přijít.

Pozorujete nějaké nové trendy v oblasti opery? Mění se něco?

Myslím si, že to souvisí s financemi, že nejsme tak pružní, trendy sem přichází později. Už ale převládl trend, že režisér je otcem/matkou té celé myšlenky a je ten hlavní. Dřív to bývala spíše ta hudební stránka, ta inscenační a vizuální stránka je teď na vyšší úrovni, to je trend ve všech operních domech. Samozřejmě inspirace ze zahraničí, málokdy máme na zahraniční hosty, ale i to se už daří. Určitě se to někam posouvá. Nejen v RUN OPERUN, ale my jsme v tom nejlepší.

Je reálné se uživit operou jako účinkující?

Zas tak složité to není. Některé umělecké profese to mají horší. Je potřeba mít soubor těch vlastností, které tvoří ten talent, abyste byl mezi vyvolenými, kteří se tím uživí. Řekla bych, že toto je těžké mít. Když už to ale máte, myslím, že Česko je malé a že šéfové si vás všimnou. Musíte ale nějaké projekty dělat třeba i zadarmo, začít se nějak musí. Na počet obyvatel máme operních domů hodně, takže podle mě je ta potenciální zaměstnanost poměrně vysoká.

Kdyby se chtěl člověk stát součástí vašich projektů, co pro to může udělat?

O hodně umělcích víme, máme je vyhlídnuté z jiných projektů atd. Ale je úplně běžné si říct o konkurz nebo spolupráci. 

Jak vás například na castingu může někdo zaujmout, jaké máte požadavky na účinkující? 

My v RUN OPERUN, a snažím se to aplikovat i v Moravském divadle, jsme vynalezli takový systém konkurzu, který není jen o hlasu. Snažíme se si, kromě herectví a pohybových schopností, s tím člověkem popovídat, abychom věděli, jestli je opravdu psychicky stabilní na to, aby pracoval v tak velkém kolektivu. Je to kolektivní dílo a člověk nemůže být solitér, nemůže neumět pracovat v kolektivu. Také je pro mě zajímavé, pokud má ten člověk zkušenosti z jiného oboru. Někdo má jen to klasické vzdělání, jiný obor tomu dodá větší rozhled. 

Co byste doporučila začínajícím umělcům?

Určitě se pouštět do projektů i bez nároku na honorář, určitě se to zužitkuje. Někdo si Vás všimne. Nebát se investovat svůj čas a talent do projektů, který ten zisk mají třeba až za hodně dlouho. Musíte se seznámit s lidmi, kteří vás budou dál posouvat a to sám v pokojíčku neuděláte.