/KOMENTÁŘ RADIMA ČERVENKY/ Vyhrnuté rukávy a invektivy na členy rodiny. Tyto aspekty stály v jádru konfliktu, který hrozil přerůst ve rvačku, mezi poslanci opozice a vládní koalice. Kdyby se poslanci fyzicky střetli o své politické programy, následoval by tradiční demokratický souboj myšlenek. Tentokrát však politici poukázali jen na to, že se neumí slušně chovat.
Ačkoliv nemáme mnoho přímých informací o konfliktu mezi ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) a ex-ministrem financí Andrejem Babišem (ANO), podle očitých svědectví se ve vrcholné instituci naší zastupitelské demokracie strhla docela solidní mela. I když o kultivovanosti našich politiků si iluze dělat nemusíme, nemusíme zmíněnou potyčku vnímat jen negativně.
Když se politici znesvářených stran spojí do hloučků a navzájem na sebe útočí, vyhrnují si rukávy a hodlají se za své politické názory doslova poprat, může to znamenat, že svou práci berou opravdu vážně. Jsou to prostě srdcaři. Jak sami politici přiznávají, vztahy mezi opozicí a vládní koalicí nejsou vůbec dobré.
Nepleťme si pojmy, úkolem opozice je kritika vlády, nikoliv servilní odevzdanost a neproduktivní vysedávání v poslanecké lavici. V tomto ohledu poslanci největšího opozičního hnutí ANO s Andrejem Babišem v čele nenechají na vládě niť suchou. Líní opravdu nejsou. Dobrá opozice by měla také nabízet alternativu a popřípadě občas prosadit nějakou dílčí úpravu legislativy.
V tomto ohledu už poslanci z hnutí ANO tak činorodí nejsou. Vzpomeňme nejdůležitější akci současné vlády, z mnoho úhlů propíraný konsolidační balíček. Řadu opatření nekritizuje jen opozice, ovšem na snaze vylepšit rekordní schodky veřejného rozpočtu panuje poměrně široká shoda. Jaké řešení nabízí ANO? Znovuzavedení EET, i kdyby platily ty nejoptimističtější scénáře, které si nejspíš Babišovi spolupracovníci vycucali z prstu, vydělalo EET státu 18 miliard. Podle spolupracovníků ministra Stanjury to sice byly jen 4 miliardy, ale pointa je jinde.
Každoroční schodky rozpočtu ve stovkách miliard by nevyřešila ani dvounásobná efektivita Babišova výpočtu. Nehledě na to, že doba se mění a elektronické platby kartou přijímá daleko více obchodníků, než před přijetím EET. Pokud obchodník přijímá platby kartou, jen obtížně je bude skrývat před finanční kontrolou, na rozdíl od hotovostních plateb. I když je zrušení EET spíše podivnou politickou hrou, než logickým krokem, znovuzavedení tohoto systému by výraznější dopad na český rozpočet mohlo mít jen ve snech politiků hnutí ANO.
Škoda, bylo by zajímavé poslechnout si propracovanou strategii k vyřešení státních dluhů z pera opozice. Jenže to by svému elektorátu museli opozičníci přiznat, že peníze neprší z nebes. A to je holt základní premisa politiky hnutí ANO. Pravda to není, stejné jako nebyly pravdivé sliby o stadionu pro Sáblíkovou, ale politici se pravdou příliš nezdržují napříč politickým spektrem.
Ovšem tentokrát se za pravdu politici ve Sněmovně málem porvali. Jenže své zdraví nehodlali politici nasadit ve jménu idejí, kterým věří. Nenasazovali krk kvůli výšce daní, škrtům v dotacích, procentům rozpočtu na školství nebo zdravotnictví. Začali se handrkovat o to, kdo řekl jaký dehonestující výrok směrem ke členům rodiny (primárně šlo o nepodložené podezření z korupce směrem k manželce ministra Stanjury). Osobní invektivy pohnou žlučí každému, ale Parlament byl zamýšlen jako instituce k řešení problémů veřejného zájmu a o ty, ať se tam politici klidně poperou do krve.
Kde je však kořen konfliktu, který i zkušení poslanci označují za neobvyklé špatné vztahy mezi jednotlivými stranami? Bohužel v kontroverzní osobě Andreje Babiše stíhaného řadou kauz s velmi pochybným etickým pozadím. Babišovo chování za neetické označil i soudce v procesu "Čapí hnízdo", obzvláště ve vztahu k jeho synovi. Během potyčky si Babiš na útoky proti své rodině také stěžoval. Jenže jak vnímat to, že politik-podnikatel svěřil svého syna do péče cizího ukrajinského muže, lidově řečeno mafiána?
Pokud někdo přináší do politiky nulovou odpovědnost za své etické přešlapy, strhává na sebe pozornost nejen od médií, ale také od ostatních politiků. Debata nad veřejným zájmem se pak změní v osobní invektivy. Kdyby přerostla ve rvačku snaha prosadit ty nejlepší politické nápady, nebo jim zabránit, sledovali bychom ve Sněmovně pravý demokratický souboj a nikoliv směšnou předvánoční maškarádu.
Zdroje: novinky.cz, seznamzpravy.cz, podnikatel.cz, irozhlas.cz, autorský článek