Dnes se herečtí kolegové loučili se svou dlouholetou přítelkyní a kamarádkou Janou Hlaváčovou. Národní divadlo vzdalo hold slavné herečce formou vzpomínek, nechyběla ani státní hymna. Na závěr se rozloučil průvod u vozu, který legendární herečku vyprovodil na její poslední cestu.
Dnes se v historické budově Národního divadla od 11:00 konalo poslední rozloučení s významnou divadelní a filmovou herečkou a pedagožkou Janou Hlaváčovou. Smuteční obřad byl veřejně přístupný, takže fanoušci a obdivovatelé měli možnost se s oblíbenou umělkyní rozloučit osobně. Jana Hlaváčová, hvězda Národního divadla, zemřela ve věku 85 let v Praze. Byla dlouholetou a klíčovou osobností činohry Národního divadla. Aby se obřad konal v Národním divadle, si přála sama herečka.
„Na její přání a přání rodiny bude její pohřeb vypraven v Národním divadle,“
uvádí se na stránkách Divadla na Vinohradech.
Manžel Jany Hlaváčové, úspěšný režisér Luděk Munzar, zemřel 26. ledna 2019. Poslední rozloučení s Janou Hlaváčovou, které se koná v historické budově Národního divadla, připadá na významný den – je to přesně pět let od úmrtí jejího manžela, herce Luďka Munzara. Tato shoda okolností dodává smutečnímu obřadu ještě hlubší emoční rozměr, neboť si připomínáme dva významné umělce, kteří byli nejen kolegy na scéně, ale také manželi a životními partnery.
V posledních letech svého života čelila Parkinsonově chorobě a žila v soukromí rodinného domu v Modřanech, kde prožila mnoho šťastných let s manželem, hercem Luďkem Munzarem, který zemřel v roce 2019. Jeho smrt měla velký vliv na její zdravotní stav, který se posléze výrazně zhoršil. Na poslední rozloučení do Národního divadla dorazil i prezident České republiky Petr Pavel se svou ženou Evou, avšak každý přijel a odjel zvlášť. Nechyběla ani řada známých osobností, mezi které patří herečka Jiřina Bohdalová, Dagmar Veškrnová, Ivan Trojan, Petr Kostka a další.
„Jana byla úžasná, nejen herečka, ale i kamarádka a přítelkyně. Chodily za ní občas kolegyně z Národního divadla, třeba Tánička Medvecká, Jana Boušková, nebo Bára Hrzánová. Já vždycky udělala kávičku a něco na zub a poslouchala historky ze zákulisí, nebo z jejich společných dovolených, na které jezdily se svými dětmi. Jana byla vtipná, se smyslem pro nadsázku a svérázným humorem. Luštila křížovky a občas na mě volala: Janičko, neznáte švýcarskou řeku?“ prozradila pečovatelka pro web i60.cz.
Jana Hlaváčová pocházela z ochotnické rodiny a vyrůstala v divadelním prostředí. Narodila se 26. března 1938 a po maturitě na gymnáziu studovala herectví na DAMU v Praze. Svoji profesionální kariéru zahájila v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde později působila i její dcera Barbora Munzarová. Od roku 1965 byla členkou činohry Národního divadla v Praze, kde působila čtvrt století. Mezi její významné role patřila Maggie v Millerově hře Po pádu, a během své kariéry ztvárnila široké spektrum postav. Nezapomenutelné bylo její ztvárnění Hippodamie ve scénickém melodramu Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha, Raněvské v Čechovově Višňovém sadu, Emílie Marty v Čapkově Věci Makropulos anebo Eleonory ve hře Lev v zimě po boku a v režii Luďka Munzara.
„S láskou – to byla první slova, co mne napadla, když jsem se dozvěděl, že nás opustila. Tak na ni bude vzpomínat rodina, přátelé, diváci a také my studenti DAMU a že je nás opravdu hodně. Nezajímala ses o nás jen jako o studenty, ale také jací jsme lidé. A říkala jsi nám, že nemáš patent na to, jak učit nebo jak hrát, ale že jsi tu proto, abychom tu cestu hledali spolu. V dobrém i ve zlém,“
řekl ve svém smutečním projevu Ivan Trojan.
Dojemná slova na rozloučenou pronesla herečka Taťjana Medvecká, která nedokázala udržet slzy na krajíčku. „Ani na vteřinu by mne nenapadlo, že to bude naposled, co jsme se v říjnu viděly a povídaly jsme si u Janičky doma. Pro nás, co jsme v polovině 70. let nastoupili do Národního divadla, byla Jana bez přehánění modla, idol, něco jako bohyně. Hrajte tak, aby vás všichni muži v hledišti chtěli mít na klíně a všechny ženy v hledišti se toužily stát vašimi kamarádkami,“ vzpomínala na svou kamarádku.
Záběry televizních kamer samozřejmě nevynechaly ani nejbližší rodinu herečky, mezi které patří Barbora Munzarová se svým manželem Martinem Trnavským, a především milovaná vnučka Jany Hlaváčová, Anička Dvořáková, která svou babičku bezmezně milovala a vzpomíná na ni jako na inspirativní ženu, která ji do života dala mnoho cenných rad. Generální ředitel Národního divadla Jan Burian na závěr připomněl její slavné divadelní, filmové či televizní role. Vzpomínal na to, že byla nejen mimořádnou herečkou, ale také výbornou a empatickou kantorkou budoucích herců „Všechno, co mohla rozdat, nám dala... Nikdy nechtěla být vzorem, ale přesto se jím stala,“ prohlásil závěrem Burian.