Rozhovor s Kateřinou Macháčkovou: Děti jsou pro mě přátelé. S rodiči už to tak veselé nebylo

Ráda bych se vás zeptala, téměř odmalička jste na divadelních prknech. Jak na tu dobu vzpomínáte, jak vnímáte ty své začátky. Je něco, co byste udělala jinak, pokud byste samozřejmě mohla?

Jako v tom dětství asi ne. To byly docela dobré časy, protože to, jak jsem hrávala, to byl můj vrchol. K tomu se snažím stále dopracovat a pochopitelně, že bych něco změnila. Život jsou peripetie a zpětně přemýšlím nad tím, zda jsem udělala vše dobře. A pak si říkám udělala jste to, co jsem mohla udělat.

Byly někdy doby, kdy jste si říkala, já už tu práci nechci dělat, mám toho dost? 

Ne tou prací, ale že už jsem stará, a že mě ty věci unavují. Ale tu práci dál mám ráda.

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Show property

Vlastně sama jste o sobě řekla, že jste akční a zábavná. Jak jste k té povaze, kde berete tu pozitivní energii?

Zajímavé je, že moje děti mi řekly, že je semnou větší legrace než dříve. To je asi tím, že mám určitý nadhled nad věci.

Už víte, jak na věci pohlížet a nestresujete se drobnostmi.

A šířit optimismus v okolí je důležité. Například v MHD nebo v obchodech, to funguje.

Váš tatínek byl hodně známý člověk. Ale říkalo se o něm, že byl komplikovaný. V čem to bylo a kdy jste to pozorovala vy?

Já jsem s ním úplně nežila. Já ty věci vím hodně zprostředkovaně, ale mám jeho pozůstalost, kterou jsem pročetla, něco jsem z toho vydala a on sám hledal a pátral. Byl talentovaný člověk a nejvíce měl problémů sám se sebou. On hledal hodně sám sebe a s lidmi to bylo těžké, začaly politické problémy, a to ho velmi zničilo. On například nemohl 4 roky pracovat, ale každé ráno v 10 hodin si sedl ke svému psacímu stolu a připravoval si režii.

Pořád byl v nějakém zápřahu a snažil se něco dělat. Je to tak?

Ano, přesně tak. Snažil se být pozitivní, ale ty některé inscenace, které udělal, jako například Naši furianti, které natočil, byli tak kvalitní, protože se to možná zahustilo do toho.

Kdybyste měla možnost vy pokračovat v nějakém jeho odkazu, ať by to bylo cokoliv, šla byste do toho?

Já nevím, čeho by se to týkalo, ale rozhodně ano. On pracoval do hloubky, hledal kořeny herectví a fungování divadla. Zároveň zkoumal působení jeviště a hlediště, a to i mě osobně zajímá a o to se snažím také.

Jaký jste měla vztah s maminkou. Také jsem o vás zjistila, že to bylo trošku jiné, než to mělo být. Jak to vnímáte v současnosti, kdy jste sama maminkou? Mají to ty maminky v sobě, že dávají dcerám nevyžádané rady?

Tak maminka byla také komplikovaná osoba. Byla to umělkyně a myslím, že jí hodně poznamenal odchod tatínka, který byl docela brutální. Ona tu svou nevraživost nakonec vrhla na mě, protože ta doba byla náročná. Něco tam v tomhle smyslu bylo, a poté jsem pracovala a ona na mě začala žárlit, protože sama nemohla. Paradoxem je, že v mládí jsme se hodně milovaly a pak se to zlomilo tím, jak ona byla nešťastná. Ještě se mi nepodařilo najít ten spínač, kde to celé vzniklo. Byly to hodně těžké chvíle.

A co si myslíte o sobě. Jak vás vnímají vaše děti? Vycházíte spolu nebo se hádáte?

My jsme se možná před patnácti lety tak hodně sblížili, že děti jsou moji nejbližší přátelé. Syn mě loni na jaře vzal na čtrnáct dnů do Izraele, protože hraji nějakou divadelní hru s takovou tématikou. S dcerou pořád někde cestuju, rodina mě stále někam zve a jsou z nás největší přátelé. Děti jsou pro mě nejvíc v životě. Jsem moc pyšná a jsem moc za to ráda.

Co byste vzkázala našim čtenářům tohoto článku?

Aby se snažili nacházet pozitivní věci, nenechali si vše líbit a rozhodně všemu nevěřili. Rozhodně ať vše neberou vážně, aby se snažili žít pozitivně a vesele. Rozhodně život není jednoduchý, tak hledat i v těch těžkých chvílích pozitivní věci. A tím se posílit do budoucna.

Já vám moc děkuji za rozhovor a dopoledne s vámi bylo skvělé.

Já vám taky moc děkuji.

Zdroje: rozhovor s Kateřinou Macháčkovou, vlastní dotazování, autorský text, redakce LP-Life