- CZ
- EN
- SK
Moderátor Míra Hejda exkluzivně: ženy umí řídit, není to o pohlaví. V Americe jsem ale měl ošklivou nehodu
Na automobilové výstavě v Praze jsme se potkali s oblíbeným moderátorem, kreativcem a producentem Mírou Hejdou. Sám sebe označuje také za osobního řidiče kvůli vlastnímu automobilovému pořadu. Je o něm známé, že je vášnivým milovníkem aut, proto jsme nemohli jinak, než mu položit pár otázek i z této sféry. Zeptali jsme se ho například na to, jestli ženy umí řídit nebo zda někdy dostal pokutu. A kromě dalších otázek i na to, jestli by v Čechách měla platit určitá míra tolerance k alkoholu za volantem, jako je tomu v zahraničí.
V jednom rozhovoru jste říkal, že vyděláváte přibližně jako prezident. Za co nejvíce utrácíte?
To byla samozřejmě nadsázka. Podle mě to není důležité. Na druhou stranu pro ty sny, které si chce člověk plnit, to asi důležité je. Za co nejvíce utrácím, je podle mě evidentní. Jsou to auta. To je moje největší vášeň. A věřím, že asi i za rodinu hodně utrácím. Za zážitky, které jsou v životě důležité. A také i za dobré jídlo.
A jaký máte vůbec vztah k penězům? Co pro vás peníze znamenají?
Úplně popravdě? Já jsem je nikdy moc neměl. Vždy jsem je hodně šetřil. Od těch základních brigád, kterými si asi prošla většina z nás – alespoň z té naší starší generace – kdy jsem dostával 36 Kč na hodnu, dával si stovku ke stovce a šetřil si na své první zážitky až dodnes, kdy je to samozřejmě jiné. Ale myslím si, že určitě vždy hodně počítám a nejsem moc utrácivý typ. A většinou, když už něco kupuji, tak to musí dávat smysl.
Máte ještě nějaké vysněné auto?
Těžko říct, že nemám. To mi zní divně. Určitě těch snů má člověk spoustu. Ale je pravda, že tímto autem jsem si splnil pro sebe tu nejvyšší metu. Kdybych měl teď ještě vybírat a na něco ukazovat prstem, tak by to možná byla M3 nebo GR 86. Nebo M2. Taková tréninkovější auta. To jsou auta, která vás hodně naučí. A mají spoustu řidičských vlastností, které jsou zapotřebí pro zdokonalování těch "driving skills", aby člověk i takováto auta uměl řídit opravdu bezpečně.
Teď mám možná takovou trochu zákeřnou otázku. Jezdíte podle předpisů?
Samozřejmě. Další otázka. (smích)
A tím se dostáváme k další otázce. Kolikrát v životě jste dostal pokutu a za co?
Přiznám se, že málokrát. Taková moje pikantní historka je z dálnice, kdy jsem tehdy jel asi ve tři hodiny ráno z jedné akce z Prahy do Plzně. A jel jsem asi o trošku víc. Říkali to policisté, co mě změřili. Ti za mnou přišli a rovnou říkali: „Vystupte si. Vás známe, vy jste známá firma." Ale oni si mě opravdu s někým spletli. Ve stejném autě tam totiž jezdil nějaký drak. Pokutu jsem samozřejmě dostal, body také. Ale nebylo to nic dramatického.
Kolikáté teď vlastníte auto?
V pořadí? To nedokážu říct.
Ani přibližně?
Začínal jsem starým Fiatem Tipo. To byla past to auto. Fakt to nebylo dobré. Pak jsem ho prodal a koupil jsem si starou Fiestu, tenkrát asi za sedmdesát tisíc. Také to byla celkem past. Ale tu jsem si ladil podle svého. Lakoval ji a kdoví co. Takže já jsem vždycky za auta utrácel poměrně dost peněz. Plnil jsem si takové ty klukovské sny. Od těch starších pleček jsem se prokousal nějak nahoru. Ale kolik jich bylo? Nevím. Je to v desítkách.
Třeba 30?
Může být.
Další otázka je téma, které se ve společnosti hodně řeší. Umí ženy řídit?
Jsem o tom přesvědčený. Je zajímavé, kolik žen člověk potká například na polygonu. Takže si myslím, že je to spíše o lidech obecně než o pohlaví. Nemyslím si, že by žena k řízení neměla nějaké predispozice. Moje manželka jezdí denně tam a zpátky. Lítá po Praze pořád. A myslím si, že řídí dobře.
Měl jste někdy dopravní autonehodu?
Měl. Paradoxně dnes. Když jsem tady stál na parkovišti, pán se o mě otřel. To bylo na Porsche. Tak zrovna řešíme, jestli to snad vše vyřeší jen fólie, která se potrhala. To je speciální PPF fólie, která se dává na ty dražší auta, aby se právě nepoškodil lak z hlediska kamínků nebo i nějakých drobných nehod. Pán se o mě otřel velkým rangem tady před odbočkou, tak já pevně věřím, že to byla opravdu jen ta fólie.
A nějaká horší autonehoda?
Horší jsme měli v Americe. Na dálnici z Las Vegas nám skočil takový monstrózní kolos. Byl to los. A vběhnul nám na silnici a tam se zastavil. My jsme ho smetli. Tenkrát řídila žena. To bylo opravdu ošklivé, protože to zvíře propadne do interiéru auta a tam vás v tom šoku ukope, nebo vás zavalí. Naštěstí ani jedno z toho se nestalo, jelikož přepadlo přes auto. Tehdy to byl Dodge Challenger z místní půjčovny. Kromě nějakých řezanců a střepů jsme byli naštěstí v pohodě. Ale bylo to hodně nepříjemné.
Zajímá vás, jak rozhovor pokračuje? Pusťte si už teď celý videorozhovor.
Zdroj: vlastní dotazování
